"dar"

Hluboko uvnitř, máme všichni uzavřené dveře se vzpomínkami, které bychom raději zapomněli navždy. Jenže to nejde, tak je prostě jen dáme pod zámek. Na těchto dveřích je nápis NEVSTUPOVAT. Ale pokud je znova musíme otevřít, abychom do nich něco přidali, vyhrnou se na nás všechny.

Toto jsem někde četla a už nevím kde : "Když se směješ, celý svět se směje s tebou. Když pláčeš, musíš plakat sám!". Pokaždé, mě překvapí, jak moc je to pravdivé. Většina lidí se snaží své emoce dobře schovat. Já osobně si myslím, že je lepší dávat je najevo. Jak kladné, tak i záporné. Kolik zla už způsobily nahromaděné záporné emoce, to ani nemusím psát. Každý z nás potřebuje na ně ventil. Nejlepším ventilem jsou podle mě přátelé, kterým se můžeme svěřit, protože víme, že nás pochopí.

K životu patří i smutek, teprve pak si správně vážíme radosti.

Já jsme Češka jak poleno, kam rodokmen dosáhne, ale tak nějak cítím, že čím více slunce, tím jsou lidé vřelejší a srdečnější. Ono stačí Praha a Morava a co teprve o hodně víc na jih. Jsem Pražanda rozená, ale nesnáším studené čumáky. Myslím si, že je lepší rozbít pár hrníčků a vykřičet svůj vztek než se bez udání kloudného důvodu rozvádět. Důvod, že už to nejiskří jako dříve, fakt neberu. I když někteří muži to asi opravdu myslí vážně.

Mít srdce na správném místě je dar a ne samozřejmost!