"Náhody neexistují"

Ano, náhody fakt neexistují. Vždy, když si člověk myslí, že je mistr světa-omoleta, tak si pořádně nabije hubu. A není to náhodou, je to nepozorností.

Pro příklad uvedu jednu z mých story, kterou jsem zrovna včera povídala kamarádce.

Byl krásný jarní den, začalo být i teplo a já oprášila svou koloběžku. Manžel toto konečně pěkné počasí pojal jako výzvu. Nikoli však k výletu či procházce se svým jediným 2,5 roku starým synkem a milující ženou, ale k zalehnutí pod svůj automobil. Když jsem shledala, že naše šance by byly nulové, mávla jsem nad tím rukou a syna naložila na koloběžku. Při vrznutí vrátek trochu povystrčil hlavu zpod auta a povídá : "Chceš to dítě zabít?"

Já odvětila: "Nedramatizuj to, jezdím na koloběžce skoro od narození a s malým jezdím pomalu" ( je pravda, že občas podnikám i riskantnější kousky, ale u nich se pekelně soustředím a děti z toho z pravidla úplně vynechávám).

Takže tato narážka mi přišla velmi úsměvná a taky jsem mu jeden takový úsměv věnovala.

Jéénže, ještě u nás v ulici syn začal něco povídat zrovna v tu dobu, co jsem najela na spoj mezi asfaltem. Výsledkem byl prokousnutý jazyk naskrz. A jak asi mnozí víte, je z něj krve jako z vola. Táákže jsem se vracela asi za 3 minuty. Branka vrzla a manžel vystrčil hlavu zpod auta.

To, co uviděl ho nechalo bez textu. Avšak na jeho pohled nikdy nezapomenu!