Můj kuchyňský život

Často mívám pocit, že můj životní prostor se je ohraničen v místností 1,5x2,4m. Občas si dělám vycházky do koupelny za účelem puštění pračky a pověšení prádla z pračky, popřípadě sundání prádla ze sušáku a srovnání do koše. Ale kuchyň vládne mému času. Kdybych tento čas věnovala cvičení, byla bych určitě sexbomba, pevná jako skála. Ale v mém světě spíš ochutnávám , dochucuji a uždibuji a vše mi je tak hříšně blízko, že si nemůžu nedat. To když si omylem, přece jen zajdu zacvičit, tak chápu, že ty vytrénované ženy netloustnou. Na baru jim totiž prodávají jen prazvláštní proteinové tyčinky, mně odporné už od pohledu. To moje oříšková bábovka je jiný šálek kávy. A káva k ní a hned je svět růžovější. Jedna má kamarádka mi povídala, že když přijde k někomu na návštěvu, prvně okoukne sporák a vše jí je jasné. Tak jako věštkyně čtou z ruky, ona si obrázek o ženě dělá podle sporáku. Mně se tam občas dají vyčíst romány. Celá historie stravování naší rodiny. Ano vím, když jsou děti malé je bohatý kuchyňský život nezbytný. K smutku mě však přivádí zjištění, že má 80letá teta si mi nedávno posteskla, jak celý život provařila. Vaří dodnes pro strýce i bratránka skoro denně a ti jsou furt při chuti. Akorát to v tomto věku jde značně pomaleji. Sebe by člověk odbyl, ale manželky, přítelkyně a hlavně matky budeme až do smrti. Takže ať žije kuchyňský život!