Výchova & nevýchova

Dříve, když jsem ještě mívala času nazbyt, jsem četla různé úvahy a statistiky. Jedna z těch zajímavějších byla, že geny/výchova jsou v poměru 50:50. Tedy že každé dítě se dá z 50% vychovat ku obrazu svému, pokud si tu práci dáte. A s tou druhou 50tkou nezmůžete nic.

Před pár dny jsem slyšela vyprávění, spíš žalozpěv jedné hodné maminky:

"No jo, už je to tak, pracujeme na dalším děťátku. Ona moje Beáta mi jasně řekla, že s ní na starý kolena počítat nemám. Domovů pro důchodce je naštěstí prý dost. Hm, co jsem od ní jiného čekala? Je to přesná kopie tatínka. Ředitel světa vládne nad stovkami poddaných, které při sebemenším selhání bleskurychle zamění za nové pohlednější tváře z hory nabízených životopisů. Krev není voda. A přitom jí mám v péči já. Vždyť víš, že bych i mouše v pavučině pomohla, tak proč zrovna já mám dceru bez srdce? Ještěže můj Víťa (nový přítel) je takový dobrák. Snad se nám poštěstí a ještě otěhotním."

A pak se o ně nové děťátko bude starat až do konce jejich dnů, KONEC POHÁDKY.

Je to děsné, člověk umí vychovávat per huba cizí děti a sám doma zápasí.

Já vychovávám, respektuji, přikazuji a stejně myslím, že to snad záleží jen na nějaké šťastné hvězdě. Kolik vzorných dětí se chytlo blbé party a dalo se na drogy. Nebo si našly partnera manipulátora a zapomněly na svou hodnou rodinu. Má bývalá výborná kamarádka pletla po celou noc chlapečkovi novou čepici, starou ztratil a peníze na značkovou neměla. (Od Vietnamců nenosil, aby se mu spolužáci na dobré škole nesmáli). Ráno v práci měla kruhy a pytle pod očima. Za pár let ptáček vylétl a zapomněl i na její narozeniny. Modré z nebe mu v rámci finančních možností 19 let snášela. A byla na něj sama. Opravdu skvělé dítě se mávnutím proutku změnilo v neskutečného sobce.

Jako kdyby stále existovaly víly, které do vínku dávají "moudrost, krásu, dobré srdce, hudební nadání …..

Svět by byl hned jednodušší, rodiče by věděli na čem jsou