"Srdce z kovu"

Je to téma, mně tolik blízké a já na něj nemám vůbec čas. Co dělám? Samé hovadiny. Snažím se marně uklidit na přicházející advent. Sleduji nabídky v mailech na různé dárky, potom projedu horu letáků, které mi snad každý den zaplavují schránku. Když už si v nich konečně něco vyhlídnu, tak ráno zjistím, že mi ty letáky rozškubal pes. Jsou na puzzle v jedné hromadě. A já nevím, kam se vydat. To je znamení, že se mám na to vykašlat. Už dávno totiž říkám dětem, že mají spíš napsat Ježíškovi dopis, co má odnést! Ne přinést!

A i přes ten věčný a nekonečný shon jsem dnes našla čas na dobrý skutek. Nic světaborného, jen obyčejná pozornost.

Jak se tak řítím do Lidlu, tak si všimnu, že auto přede mnou si nevzalo parkovací lístek. Zůstal v automatu viset a mně s dalším zmáčknutím vyjel nový. Předchozí vypadl. Sbírám tedy oba lístky a jdu najít místo na parkování. Je čtvrtek, takže začíná nová akce. V překladu - NIKDE místečko. Konečně se poštěstí a já parkuji. Beru dceru a psa a jdu hledat auto, co vjíždělo přede mnou. Je to důchodce, který smysl parkovacích lístků ještě nepochopil. Zřejmě ho paní poslala na nákup do tohoto Lidlu u metra poprvé. Já, jako zdatná nákupčí pro celou rodinu mám již bohaté zkušenosti s překročením časového limitu i se ztrátou lístku. Ztráta - 500Kč. Bez kompromisně. Tedy pokud mám být upřímná, jedna má krásná kamarádka zlomila i tuto kletbu a za ztrátu neplatila 500Kč. Pokud vím, neplatila ani jinak. Postačil jí jen krásný bílý úsměv. Pochybuji, že by tento důchodce byl tohoto schopen, nehledě na to, že na tomto parkovišti je pouze automat. Tady by neprošla ani kráska. Natož děda. Podávám mu lístek a vysvětluji jeho důležitost. Důchodce mě pozoruje a lístek si bere s poděkováním. Teprve posléze mu to dochází a v obchodě mě najde a znovu důrazně poděkuje.

Tak vidíte, nemám srdce z kovu. A dnešek mě zahřál u srdce. A babča ho jistě také doma pochválila, že zbytečně nevyhodil z jejich "velkých" důchodů pětikilo. Já vím, je mi jasné, že to doma nepřiznal.

Jenže zrovna o tom by ten nadcházející advent měl být. Nebýt lhostejný k okolí a mít oči stále otevřené. I když já bych je nejraději zavřela, když vidím hu horu nekvalitních krávovin, co na mě z pultů koukají.