Děti a vánoce

Doba adventu je mystická a kouzelná, ale je i dobou největšího shonu. V tento čas se maminky zastaví až pozdě v noci ( někdy ani to ne). Jedinou výjimkou bývají dětské besídky a různé dětské koncerty či vystoupení. Ani se nám na ně nechce, neboť máme rozpečeno, rozuklízeno a další nezbytné přípravy na nás ještě čekají. Jenže pak zjistíme, že právě TO je to nejlepší z celého adventu.

KONEČNĚ zpomalíme a vrátíme se do těch dětských let. Koledy a básničky jako by měly tu moc zastavit čas. Cítíme směs různých pocitů, na které jsme už skoro zapomněli. Není na ně v této dynamické době prostor. Alespoň na chvíli se naše světy spojí. Zjistíme, že ten dětský svět je o tolik lepší a záleží jen na nás, aby to tak zůstalo. Naše děti jednou předají zvyky a tradice svým dětem a pokud je vychováme jen po materiální stránce, budou strašně ochuzené.

A v tom je hlavní smysl besídek, koncertů a různých vystoupení. Děti nám chtějí ukázat svou práci a píli. Také se o něco snaží, i když jejich práce není placená, zaplatíme jim my svou účastí a potleskem. A to víc než my jsme schopni přepočítat do peněz. Pro přiblížení myslím, že to funguje nějak takto: 1 rodič - 1 zlaťák, 2 rodiče - 2 zlaťáky, 2 rodiče + 1 prarodič - 3 zlaťáky …a tak jdou tyto jednoduché počty i nadále. Čím více lidí má o dítě zájem, tím je dítě šťastnější a bohatší. (Myslím malé dítě, u velkého to platí také, jenže to nikdy nepřizná.)

Samostatnou kapitolou jsou učitelé a různí trenéři. Všichni ti, kdo vštěpují dětem lásku k učení, hudbě či sportu. Svět bude brzy v rukou našich dětí a jaké by to bylo bez špičkových lékařů a vědců, geniálních hudebníků a skvělých sportovců? Za každým takovýmto dítětem je jeho neviditelný vzor (vůdce, nebo jak to správně nazvat). Prostě někdo, kdo ho na tuto životní dráhu navedl a doprovázel.

Všechna čest takovým lidem!!!