Malá (bezvýznamná) chyba

Fakt nevím, jak se rozhodovat. Ať se rozhodnu tak nebo onak, pokaždé je to špatně. Jako třeba dnes.

Ráno jsem sedla k počítači a chtěla si poplatit různé účty, abych nešla do Nového roku s dluhy. Ale nebylo mi dopřáno. Přestalo mi fungovat internetové bankovnictví. Po hodinovém čekání na lince podpory jsem se dozvěděla, že k jejich VELIKÉ lítosti mi nepomůžou. Musím se prý vypravit na pobočku. Moje lítost byla ještě o dost větší. Představa pobočky naplněné k prasknutí davem kašlajících klientů mi naháněla husí kůži. Ale nebylo zbytí, chtě nechtě jsem musela vyrazit. Banka mi totiž v rámci péče o klienta a starostlivosti o mé úspory snížila denní limit platby přes internet. Prý to tam někde v doručených zprávách každému klientovi psala. Ale kdo to všechno v dnešní rychlé době má čas prozkoumávat?

A tak jsem doma ponechala své věčně se hádající děti samotné. Zakázala jsem jim skoro všechno a s klidným svědomím vyjela.

Na pobočce to vypadalo dle mých představ. Když jsem přišla na řadu, stručně jsem sdělila požadavek. Zkušená paní, zřejmě vedoucí, neboť všichni k ní chodili pro radu, se mnou vyplnila několik papírů. Ty jsem posléze přečetla a podepsala.

Se spokojeností nad splněným úkolem jsem se vydala k domovu. Doma bylo vše naštěstí v pořádku. Nakrmila jsem děti, udělala několik nutných úkonů a zapnula znova internet. Jaké bylo mé překvapení, když mi platba opět neprošla. Zkusila jsem to znovu a znovu.

Chopila jsem se telefonu a čekala další hodinu za zvuku příjemné a uklidňující hudby na lince podpory. Tentokráte milý pán mi pověděl, že limity změněné NEMÁM. Chybička se prý vloudila. Tázala jsem se, jak je možné, když to mám černé na bílém potvrzeno a podepsáno. Prý potvrzení vyjede, i když změna není poslána do centrálního systému.

Paní vedoucí zapomněla dát ENTER. A pobočka se před pár minutami uzavřela. Chápete to? Já tedy ne! Měla tam dnes hold moc krchlajících klientů a jeden ENTER sem a jeden TAM, kdo to má stíhat.

Takže já asi už tu bezdlužnost do Nového roku nestihnu. Ať dělám co dělám, je to na prd.

Nejraději bych utekla do pustých lesů. Tady je to totiž fakt dost na palici. Jenže tam bych neměla internet a nemohla bych si ani postěžovat do blogu!!!

Hm.. zůstávám