Běženec

Vždy před usnutím mám v hlavě superdálnici. Myšlenky na ní jezdí tam a zpět šílenou rychlostí. Mám nejvíce nápadů na psaní, ale nemám už sil dojít k počítači. Ráno nevím nic a to mě štve. Zkoušela jsem i diktafon v telefonu, jenže se mi to vždy záhadně neuloží nebo smaže. Zkusila jsem i obyčejný papír s tužkou, jenomže po tmě škrábu jak pes. Ráno jsem ty klikyháky jen marně rozeznávala.

Včerejší myšlenka mi však výjimečně v hlavě zůstala.

Hluboce jsem přemýšlela o své kamarádce.

Již 20 let mám kamarádku-běžence. Jako 13letá slečna utekla s rodiči z válečného území jen s pár nejnutnějšími věcmi. Je to tichá a pracovitá žena. Nikdy, opravdu NIKDY jsem ji neslyšela si stěžovat. Jasně řekne, jak je to na prd, že děti jsou furt nemocné, jenže v hloubi duše si to nepřipouští. Nemá z toho depku. Je stále s úsměvem na tváři. Opravdu, celých dvacet let. A není to takový ten úsměv pro naštvání ostatních. Na ten mám vyvinutý senzor. Je skutečně neskutečně v pohodě. Pracuje víc než já, spí míň než já a vypadá skvěle. Dokonce je i skromná a pokorná. Do jejich celého šatníku by se nevešly ani naše boty. A ještě mi z něj vždy dá nějaké to tričko, které se mi zrovna líbí.

Ráda dělá lidem radost. Což o to, to já taky. Avšak ona je úplně jiná než já. Je mlčenlivá.

Vždy když jsme spolu, vzpomenu si na citát: "Někdo mlčí, protože neví a někdo mlčí, protože ví svoje". Strávily jsme spolu hodně času, ale stejně mi do své duše nahlédnout nedala. Za ty roky si to člověk ze střípků poskládá.

A tak si říkám, to člověk opravdu musí projít nějakou hrůzou, aby si uměl řádně vážit života??? Možná je to v ní samé a takováto by byla i s přízní osudu.

Jedinou podle mě nevýhodu to má, že není vůbec ambiciózní. Již 20 let dělá stejnou práci, na stejné pozici. Je chytrá a sečtělá. Podle mě je to škoda. Ona je však tak spokojená, že si to jen myslím a jí to nikdy neřeknu.

Osudy lidí kolem nás jsou zvláštní, stačí se jen rozhlédnout. To byste se divili, jaká přátelství mohou skvěle fungovat!

Každý pozitivní člověk Vás může obohatit. Stačí naslouchat.