Ať žije korupce!

Jednoho krásného dne zmizelo slunce jednomu zkorumpovanému dopravnímu policistovi. Je to tak neuvěřitelný příběh, že se s Vámi o něj musím podělit. Jak už jsem dříve v blogu psala, jezdím již dlouho, často a ráda. Avšak mé začátky nebyly úplně slavné. Již jako sedmnáctiletá slečna jsem se přihlásila do autoškoly.

Problémy jsem s ničím neměla a tak jsem jízdy i písemné zkoušky bez zaváhání dokončila. Čekaly mě už jen závěrečné jízdy s dopravním policistou. To však byl kámen úrazu. Můj učitel mi pověděl: "Pokud chceš mít jistotu, že se ti jízdy povedou, stačí 1000,-Kč". Řekla jsem mu, že ještě chodím do školy a nevydělávám. (Chodila jsem sice od 15 let i dříve na brigády, ale dávat policistovi mé těžce vydělané peníze, se mi zrovna nechtělo). A tak jsem rupla.

První pokus nevyšel. Učitel mě nahnal do ulice, kde nově namontovali značku "Průjezd zakázán". S tou jsem nepočítala, soustředila jsem se totiž na ostatní věci. (Jako je spojka, plyn, brzda, blinkry …….).

Trochu mě to naštvalo, ale měla jsem ještě dva pokusy, takže jsem zůstávala v klidu. Když se však přiblížil termín první opravné zkoušky, oslovil mě učitel znova. "No, jak to vidíš, už sis našetřila?" tázal se mě s nadhledem. Já na něj hodila smutný pohled a nevinné oči. Bylo mu jasné, že ze mě nic nekápne.

Vyrazila jsem tedy k druhému pokusu již trochu s obavami. Jeli jsme po hlavní ulici, na které jsou tramvajové koleje. V místech kde je ostrůvek (tramvajová zastávka) je i prodejna Michelské pekárny. Zrovna v tu dobu, co jsem projížděla, měla zásobování.

Podnikové auto stálo s otevřenými dveřmi a zaměstnanec vyndával přepravky s pečivem. Objela jsem to tedy po tramvajových kolejích. Jízda se mi povedla úžasně a byla jsem na sebe pyšná. Jenže opět jsem pohořela.

Už mě to naštvalo a chtěla jsem znát důvod. Prý se nesmí objíždět po kolejích kolem ostrůvku. Řekla jsem jim, že pokud je tam překážka zabraňující průjezdu, tak je to dovoleno. (Měla jsem pravidla silničního provozu ještě v živé paměti.) Namítli, že překážka musí být dlouhotrvající. Měli asi času dost na celou vykládku a předávání faktur či jiných přepravních náležitostí. Ale ani jeden nebyl zvědav na diskusi s blonďatou sedmnáctkou. Neměla jsem proti nim nejmenší šanci. Pokud bych však ani na potřetí jízdu neudělala, musela bych absolvovat celou autoškolu znovu. Tedy i znovu zaplatit.

Před třetí zkouškou jsem předala žádaný obnos a zlehka projela trasu. Autoškolu jsem tedy úspěšně absolvovala a čekala na plnoletost. V 18 letech jsem si jen řidičák vyzvedla.

Ve stejné autoškole jen trochu později dělala zkoušky i má spolužačka. Dostala i stejnou nabídku, kterou dvakrát odmítla. Na potřetí ji bylo jasno, že to musí dát. Našetřeno neměla. Šla tedy na brigádu do cukrárny a 1000,-Kč si vydřela na zmrzlině. Víte kolik jich musela vytočit?

Všechny nás informovala, že večer to půjdeme oslavit. Bude mít řidičák! Večer se však nic nekonalo, telefon nikomu nebrala. Až ráno jsme se dozvěděli, co se stalo. Mou suverénní kamarádku překvapil výpadek proudu. Na velmi frekventované křižovatce nefungovaly semafory a dopravu řídil policista máváním ruky. To však v autoškole probíráte jen okrajově a většinu znalosti tohoto typu máte jen z legendárních filmů o četnících.

Takže má nezkušená kamarádka nabrala tohoto policistu na kapotu. Ten posléze přeletěl přes střechu a dopadl na beton. Učitel autoškoly a druhý dopravní policista jen bez reakce přihlíželi. Asi už přemýšleli v jakém poměru si částku rozdělí a jak s ní naloží. O to však už starost mít nemuseli.

Má kamarádka dostala zákaz dělání autoškoly na 1 rok. A ti dva si to vyžrali i s navijákem. Vyšla najevo i jejich úplatnost. Za to, že učitel nereagoval, i když měl dvojité řízení, schytal to nejvíce a dobře mu tak! Zranění policisty nebylo vážné, jen zlomená ruka.

Z toho plyne ponaučení, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.