Babča

Byla jednou jedna babička, nebyla to obyčejná babička, nebyla to ani moje babička, ale byla to babička hodna tohoto článku. Měla jsem to štěstí zažít své dvě vlastní milující babičky a jednu úžasnou babičku na hlídání, o té to však také není, snad příště. Toto je článek o babičce mé nejlepší kamarádky.

Zamyslete se nyní, kolik lidí na světě si nepamatujete zamračené, naštvané či nepříjemné? Na to kolik času jsem s ní strávila a kolik lumpáren jsme s kamarádkou vyváděly, tak je to úplný zázrak!

Trávily jsme u ní část letních prázdnin a to i v pubertě. Musela mít svatozář. Co my jsme si jen navymýšlely, jednou jsme chtěly třeba spát venku pod širákem. Bylo to v létě, vlastně by to nebylo nic divného, kdybychom měly spacák, karimatku a nebo celtu.

To jsme však jako správné dámy blondýny neměly. Přiměly jsme tedy babičku, aby souhlasila s vynesením postelí na zahradu. Při potěžkání tohoto nákladu jsme zvolily lehčí variantu, že vyneseme pouze nové matrace. Ty jsme spustily do zahrady přímo pod olše. Každopádně tam nebylo zrovna čisto. K tomu jsme pobraly péřové duchny a péřové polštáře. Oblékly si noční košilky, nedivila bych se, kdybychom si natočily vlasy papiloty (natáčky) a ulehly jsme jako "pravé" trampky pod širák.

Spaly jsme úžasně, ráno nás probudil zpěv ptáčků. Otevřely jsme oči, šlo to nějak ztěžka. A co nevidíme, obě máme ječné zrno nemalých rozměrů. A peřiny se nám také nějak lepily. No prostě, z těch olší, nebo co to bylo, padalo nějaké lepkavé svinstvo.

Odnosily jsme tedy matrace, peřiny, polštáře a vydaly se na autobus zpět do Prahy.

Když jsme dorazily do Vinohradské nemocnice, koukali na nás jak na blázny. Dvě typově podobné stejně staré blondýny s totálně stejnými ohromnými ječnými zrny. Myslím, že jsme to měly i na stejném oku. Oční lékař jistě zpytoval své svědomí, zda včera nepil příliš. Po obdržení dvou úplně stejných receptů jsme se vydali do lékárny. Lékárnice také zpozorněla a dlouze si nám prohlížela. Potom jsme sedli na autobus a vyjely z Prahy zase zpět za babčou na chatu. Od té doby jsme už babčiny matrace netahaly ven a peřiny jsme vyndavaly jen za účelem provětrání.

Alespoň babče ty naše ječná zrna přišla k duhu. Celé 3-4dny jsme jí neutíkaly na diskotéku a mohla v klidu spát i celou noc.

Škoda, že už není mezi námi, byla by hrdinkou i dnešní doby. Příhod s babčou mám hodně, tak zase příště.....