Hrdinové a šílenci

Hrdinové dnešní doby jsou podle mě všichni nesobečtí lidé. Nemusíte zrovna zachraňovat svět, stačí se jen chovat slušně k lidem, zvířatům i přírodě. Přijde mi, že čím jsou lidé starší, tím častěji podporují heslo: "po nás ať přijde potopa". Nepřemýšlejí na svoje děti a vnoučata, protože v nich se už také zklamali. Proto vidíte tolik vzteklých důchodců. Mají málo peněz, málo kamarádů (čas neúprosně běží a každého to čeká), málo zábavy. A byli to krásní a produktivní lidé. Málokdo umí stárnout. A přece se najdou výjimky.

Před pár dny jsem pozorovala výborného dědu. Bylo mu kolem 70 let. Vzal si tak 5 letého vnoučka na lyže. Co k tomu dodat, to je odvaha, jenže aby to nebylo všechno, nešli si na běžky, nebo za humna na svah. Oni se vydali přímo na černou. Lyžařské znalosti klučiny byly velmi malé. Jo, děda na svůj věk jezdil brilantně. Jestli si byl tak jistý, nebo to byla už stařecká senilita, to nevím. Chvíli jsem je sledovala, zda nebudou potřebovat první pomoc. Helikoptéra toho dne nepřistávala, tak předpokládám, že oba přežili.

Občas někomu pomůžu. Nevěřila bych, že i jako účetní mohu dělat dobré skutky. Ale věřte mi, jde to. Včera jsem finišovala daňová přiznání a už jsem z nich byla pološílená. Možná bych měla říci šílená, ale stále si nechávám rezervu, že může být hůř. Dnešní systém to rok od roku více komplikuje. A co jste před pár lety měly za 4 hodiny i s odnosem na finanční úřad, to letos děláte dva dny. Protože systémy daňových výpočtů nekomunikují se správou FÚ, pokud nemáte novou verzi podpůrných programů. Takže i kdybyste se na hlavu postavili, tak to tam prostě nenacpete. No jo, je potřeba si ponakupovat horu upgradů a nových výmyslů. V této době mohou uspět jen velké firmy a ty malé ať padnou. Dokonce mi dnes říkala známá, že lidé letos panicky shání účetní, protože mnohé už i se svými počítači padly za vlast. Její kamarádka prý v pondělí obvolala, co se dalo a i když za zpracování přiznání nabízela 15000,-Kč, nikoho nemohla splašit.

Proto, kdybych včera odpoledne havarovala, asi by lékaři nevěřili vlastním očím. Můj outfit byl DOKONALÝ. Od rána jsem byla ponořená do papírů a vůbec mi nedošlo, že je čas jít pro děti. Jak jsem prvně koukla na hodiny, zjistila jsem, že děti už na mě v dešti čekají před školou. Co naplat, natáhla jsem si na pyžamové kalhoty manželovy tepláky, na noční košili dala bundu a na nohy jsem obula sněhule, neboť byly jediné nezavazovací. Prostě účetní nemají čas si něco pracně zavazovat, zvlášť ne teď.

No a svěřte takovýmto šílencům své drahocenné originály faktur.

Jsem ráda, že jsem bez kolize dojela před školu a zpět.