SLUNCE

Některým lidem slunce jen tak nezmizí a to je moc dobře. Už druhý den sleduji skvělého starce. Včera byl na parkovišti vleku jako jeden z prvních. Bylo 8 hodin ráno a veselý dědeček zaparkoval svoje malé autíčko. Když pak vystoupil a s úsměvem si začal nazouvat přeskáče, zpozorněla jsem. "Jé, on ještě lyžuje" pomyslela jsem si. Slunce se opřelo do svahů a ozářilo čerstvý manžestr. Největší krása, které se nikdy nenabažím. Prázdný svah bez lidí dokonale urolbovaný do malých vlnovek (pro ty, co nevědí, co je manžestr). Užívala jsem si to plnými doušky a vnímala vítr. Už ne ve vlasech, všichni už jezdíme v helmách a vlasy jsou v kukle.

O tento požitek jsme již ochuzeni. Dědoušek měl asi podobné pocity soudíce z jeho chování.

Dnes ráno jsem si přivstala a byla na parkovišti ještě dříve. Parkoviště zelo prázdnotou, byla tam jen dvě auta, já a vedle mě parkovalo pidiauto dědečka. Děda vystoupil a chopil se mobilu. Volal asi babičce. Sděloval, že dobře dojel a povídá jí: "Co já bych dělal doma? Vždyť je tak krásně! Doma bych se jen povaloval a já už ležet NECHCI! Mám přece sezónní průkazku." "Dobře si to dědeček vymyslel na babičku, klobouk dolu" přemýšlela jsem.

Pomalu se začal přezouvat. Byl den jako malovaný. Dědu jsem párkrát viděla i na sjezdovce. Pak jsem si koupila něco na pití a sedla si k dřevěnému stolku u bufetu s vyhlídkou. Usrkávala jsem pomalu a chytala bronz. A co nevidím, spíš neslyším. Vedle u stolu sedí dědoušek a povídá si s jiným lyžujícím seniorem. Vyprávěl mu neuvěřitelně akční lyžařské story. Druhý senior to hltal bez dechu. Alpy, závody, adrenalin, pády se to jen hemžilo. Pokud je to jen zpola pravda, kam se na něj hrabu já.

A i kdyby to pravda nebyla, je STEJNĚ dost dobrej.

Už se těším na zítra, čím mě zase překvapí…..

Přeji mu, ať mu slunce ještě dlouho svítí.

.