Dámské záchodky 3

Jak mnozí jistě víte, (někteří tedy ještě nevědí, avšak i oni se dříve či později dozvědí), že rodičovství je záhul. Hlavně tedy pro ženy. Jen nepatrné procento mužů je zasvěceno do těchto tajů stejně jako matky. A těm tedy klobouk dolů.

Když dívka vyroste v ženu a zatouží být matkou, většinou si ani nedovede představit, co to všechno obnáší. Celodenní a bohužel i celonoční péče o někoho jiného než ona sama, je velký zápřah a změna. Její potřeby a sny musí jít prozatím stranou. Ale zvykneme si na všechno a většinou to děláme s láskou a rády.

Na co jsem si však nikdy úplně nezvykla, je záchod se společností. Nejsem ten typ, co se na toaletu zašívá a čte si časáky či knihu. Avšak stejně tam potřebuji samotu a klid.

To však s malými dětmi není možné. Zvláště pak na veřejných toaletách. Dítě musí jít s Vámi. Venku ho nenecháte, aby ho někdo neodvedl. Pokud ho postavíte před kabinky, na 100% ho někdo omylem bouchne dveřmi. A pokud ho necháte u umyvadel, je více než jisté, že bude mokré i s ponožkami. (Minimálně tedy do loktů.) Takže si ho berete s sebou do kabinky.

Občas má zajímavé postřehy a komentáře.

Byla jsem takto jednou v kabince toalet v Ikee. Mé dítě hlídala kamarádka venku, a proto jsem si zašla na toaletu úplně sama. Jak si to tam tak užívám, najednou uslyším prd v kabince vedle mě. Ticho přerušuje tenounký dětský hlásek. "Mamí tady to smrdí, a proč si mi žíkala, že potžebuješ kakat? Ty požát jen prdíš." Maminka se snažila šepotem holčičku uchlacholit " Beruško mě moc bolí bříško, víš. Prosím tě nebrebenti a nech mě v klidu." Následují další detonace. "Mamí mě to tu nebaví, já chci na hračky, a je tu smrad, a ty mi lžeš," povídá holčička. Podle hlasu bych ji typovala na 4 roky. Maminka šepotem prosí holčičku o bobříka mlčení. Chvíli je klid, pak najednou tenký hlásek povídá " Mamí, že nebudu mít tak velký zadek jako ty, až vyrostu?" To už se musím kousat do jazyku, abych nevybuchla.

Jen hloupí lidé by se smáli nahlas, my matky dobře víme, jaké to je. Jeden den nám dokáže přinést neskutečnou radost, děsnou zlost, strašný strach i šílenou ostudu.

A přece to stojí za to!

Teď už mám děti větší, ale stejně jsem si neoddechla. Kdykoliv nedovřu dobře dveře, přijde na mě koukat pes. No alespoň u toho nemluví