Rychle, rychle běží čas

To je bohužel moje životní motto. Mám pocit, že toho ještě tolik musím udělat. Tolik toho musím stihnout a tolik vylepšit. Myslím si, že všichni kolem mě jsou produktivnější a akčnější. Tolik her jsem si s dětmi chtěla zahrát, tolik knížek jim ještě chtěla přečíst, jenže oni jsou na to už moc velcí. Kolik jen bláznivých nápadů jsem chtěla realizovat, jenže už mi není 18 let. A teď už budu trapná. Úplně vidím Víťu ve "Vrať se do hrobu", prostě jen tak…

A pokud jste měli úspěšné a vážené předky, pak je ještě těžší být průměrný a nevýrazný. Říkám si: " Třeba to ještě přijde". A co když ne. Tak umřu jako uhoněná nicka.

Ne, ne, umírat tedy rozhodně nechci. Chci napsat ještě pár bezvýznamných žvástů, které Vás snad pobaví.

Většinou jsou však úplně pravdivé, neboť život píše ty nejlepší příběhy.

Skoro všechny kalamity v naší domácnosti se dějí, když odjede manžel mimo ČR.

Už jen čekám, co to zase bude.

To, že přestane fungovat myčka, jako když protestuje smutkem, to mě už nepřekvapuje. Jenže onehdy jsem nemohla vyjet autem z brány. Elektronika se zbláznila a ani za nic se neotevřela. Děti přišly pozdě do školy a já do práce. Nepočítala jsem s cestou bez auta. Pak jsem musela sehnat opraváře, který ten přerušený obvod propojil. Potom mi pro změnu ve 12h v noci spustil alarm. Děti i já jsme s hrůzou vyskočili. Když jsem to konečně vypnula, už jsem ani nemohla usnout. Jak to? Pán z alarmů mi složitě vysvětloval, že mám přecitlivělé senzory na rozbití skel… (nikdo však nic nerozbil).

A jindy se nám zase zbláznil kotel. Senzor úniku oxidu uhličitého blikal červeně. Volala jsem na plynárny a oni poslali výjezdovku. Děti jsem vytáhla z horké vany a strčila do postele. A pak důkladně větrala celý dům, dle pokynů, až do jejich příjezdu. Bylo -8 C, děti se klepaly zimou a oba to odstonaly. Povel buďte přikrytí, nebraly jako zásadní. Byl to lehce zanesený kotel s kombinací větru do komína.

A nejlepší špek bylo prasklé akvárium. Když jsem ráno vstala, a chtěla si uvařit kávu, zjistila jsem, že stojím ve vodě. Plaval koberec, elektronika, hračky a synova taška sbalená na hory.

Měl odjíždět v 8hod. No bezva, kde mu to tam asi tak usuší? Další oteplovačky a rukavice neměl, vše bylo v té tašce. Nakonec jsem to nějak narychlo přebalila, něco mokrého dala do igelitových tašek, něco v pračce vyždímala. A mohl jet.

Parkety se zvedaly. Ryby skoro nasucho koukaly vytřeštěně. Akvárko mělo malou prasklinu, skrz kterou to vše pomalu vyteklo. Představila jsem si ty chudáky z povodní a rozhodla se, že mě taková drobnost jako je 85 litrů vody nezlomí.

Na pomoc mi přijela kamarádka. Volala jsem pojišťovně. Řekli mi, že jsem pojištěna na únik vody z akvária. Bezva, hned se mi uklízelo líp. Už jsem si představovala nový koberec a sedačku. Pověděli mi, ať udělám podrobnou obrazovou dokumentaci. Všechno jsem nafotila a 55 fotek jim poslala. Zabralo mi ti hodně času. Po pár dnech mi z pojišťovny napsali, že má pojistka se vztahuje pouze na akvárium větší než 100 litrů….