"Když se nikdo nedívá"

Když UŽ se na Vás nikdo nedívá, existuje šance! Věřte, nevěřte.

Ano některé mé skvělé kamarádky hledají muže. Nechápu, jak takto bezvadné ženy mohou být stále samy. Chodí se seznamovat na večírky, do divadel, kin i barů a nic. Občas skouknou i seznamku a stále nic. Už vážně neví, kde je to správné místo. Jenže JÁ už to VÍM! Takže svobodné a nezadané, čtěte dál.

Před pár dny jsem vezla různý "bordel" na sběrný dvůr. Byl tam starý dřevěný stolek, nějaké dveře od skříně, různé trubky, hodně plastu, papíru a starý koberec se zbytky skelné vaty. Měla jsem časový pres a tak jsem se oblékla dle potřeb. Ne, nešla jsem rovnou do divadla, ale musela jsem vyzvednout děti a odvézt je jinam a na nákup. Prostě už jsem nemohla jít ve vytahaných teplácích, ve kterých jsem si libovala doposud.

Kousky skelné vaty poletovaly po autě a tak jsem si raději vzala masku přes obličej. Samozřejmě ne tu plynovou s chobotem, jen takovou tu doktorskou roušku. Vyjela jsem na sběrný dvůr. Protijedoucí vozidla na mě koukali u vytržení.

Na sběrném dvoře jsem si to ihned sundala, jenže stejně jsem tam byla jako marťanka. Zaprášení a zpocení muži v kombinézách na mě pokukovali. Začala jsem tedy rozdělovat různorodý odpad do různých kontejnerů. Správce dvora mě číselně navedl v takové rychlosti, že jsem si zapamatovala jen plast 28 a dřevo 31. S ostatním jsem si už nebyla jista. Proto jsem se chodila ptát, jako správná blondýna.

Nechtěla jsem mu házet dřevo třeba do železa atd. A pokud si myslíte, že jsem se měla podívat, co tam je, tak se šeredně mýlíte. Kontejnery jsou tak vysoké, že do nich není vůbec vidět. Leda ze žebříků. Jednodušší mi tedy přišlo se ještě jednou optat než si hrát na opici. Stejně jsem už byla exot. Potom došlo na těžší kusy. Optala jsem se pána hned vedle, zda by mi nepomohl. Okamžitě naběhli i ostatní. Přeháněli se, kdo vyhodí odpad větším, hlavně vyšším obloukem do kontejneru. Úžasná přehlídka mužné síly. Dokonce jsem dostala i telefonní číslo! Ne, vizitku s sebou samozřejmě nenosí, ale musela jsem si to zapsat do diáře. Výpomoc VŠEHO druhu, to mi několikráte zdůrazňoval.

Většinou na sběrný dvůr jezdí manžel, ale tentokráte jsem chtěla, aby dodělal nějakou práci, kterou bych rozhodně nezvládla.

Takže slečny a dámy je třeba čekat i nečekané.

Vím, že mnohé z Vás hledají skvělé partnery, intelektuály na sklenku či do divadla.

Avšak stejně tak vím, že doma máte spadlý obrázek, rozbité žaluzie a věčně ucpaný odpad.

Zamyslete se tedy, zda není lepší investicí místo divadelních kaváren takovýto sběrný dvůr.

A co bych ještě úsměvného dodala. Když jsem pak odevzdávala občanku správci dvora, poprosila jsem ho o 1 zvlhčený ubrousek (viděla jsem je na poličce). V autě manžela se nic podobného nevyskytuje a já přece jela dál. Správce mi dal celé balení, které jsem samozřejmě odmítla. Povídá : "Já mám ruce hrubé, mně stačí jen toaleťák, vezměte si je všechny ať se pořádně otřete. Vzala jsem si jeden a slušně poděkovala.