Rodinná dovolená aneb manželský krach

Je léto a lidé se konečně dočkali. Přišel čas jejich vytoužené dovolené. Kolikrát si jen za dlouhých zimních večerů představovali svoji oblíbenou pláž, svůj oblíbený hotýlek (apartmán či kemp), své letní přátelé a vůni slaného vzduchu. Bylo to to, co je drželo, když jim bylo smutno v dobré náladě doma i v práci. Jenže jak už to v životě chodí, když se k něčemu hodně upínáme, většinou nás to zklame. Ať vlastní vinnou nebo vinnou někoho jiného či pouze souhrou blbých náhod.

Na dovolené se střetávají různé světy. Nemyslím jenom různé národnosti, zvyky a kultura, ale především svět mužů a žen 24 hodin pohromadě. Většina rodin funguje v podobném stylu.:

Žena - chodí do práce, stará se o děti, zvířata i muže, nakupuje a vaří, uklízí.

Muž - chodí do práce….

(Sakra, kde je rovnost?)

A najednou je i po něm požadováno zapojení do rodinného kolotoče. Děti si ho všímají až moc, neboť si musí ten rok vynahradit. Žena na něj stále mluví a on myslí, že stále něco chce. Občas je to jen nevinná konverzace, kterou ženy provozují "stále" mezi sebou. Muž však šílí.

Neshodnou se snad na ničem. On chce na pláž, ona ne. Ona chce na procházku, on ne. On chce na ryby, ona ne. Ona chce na nákupy, on ne. On chce na pláži do stínu stromů, ona ne. Ona chce večer na živou hudbu (má totiž deset šatů), on ne. A to jsem ještě nenapsala, co chtějí jejich děti. No prostě šílené. Děti různého pohlaví a různého věku jsou třešničkou na dortu jejich věčných dohadů. Ano, je zapotřebí zdravý kompromis.

Jedna moje známá je advokátkou. Vykládala mi, jak 80 procent manželství krachuje právě na dovolených.

Letos jsem náhodou vyslechla pěknou hádku. Muž a žena kolem čtyřiceti let a dvě děti.

Žena mu vyčetla kde co. On jí také, ale vrchol byl " Já si večer zapnu klimu, ty mi ji vypneš, já znovu zapnu, ty znovu vypneš, dvacetkrát za noc! Proč to proboha děláš, snad ti musí být jasné, že mi je horko!!!" huláká už skoro šílený muž. Žena celkem klidným hlasem odpovídá: "Vím, to aby nám nenastydly děti" A muž neuspokojen odpovědí pokračuje dále: " Mi věříš, že lépe jsem se vyspal i na bitevním poli!"

Vzhledem k tomu, že je jednalo o rodinu z bývalé Jugoslávie postižené nedávno občanskou válkou, mi bylo nad slunce jasné, že to myslí vážně. Po tomto argumentu žena sklopila hlavu, zmlkla a šla vařit kafe.

Jojo, káva světy sbližuje, káva a víno.