EXTRAmatky

Temné dny minulosti nahradí úžasné dny budoucnosti. Ano, je to slogan či motto, které může rovnou na předvolební billboardy.

Jenže já to myslím tak trochu jinak. Poslední dobou se setkávám s extraambiciózními matkami. Ve směru svých dětí. Nevím, proč nepotkávám extraambiciózní tatínky takto směrované, nebo babičky či dědy. Ti by na to mohli mít dost času, motivovat a organizovat volný čas svým vnoučatům. Jenže to by nesměli sedět v práci i s blížící se sedmdesátkou. No je to prostě úžasná a logická současnost.

To jsem nedávno četla studii o tom, jak by se děti MĚLY nudit. Protože prý jen nuda jim správně ukáže jejich směr. Jejich vnitřní nastavení a dispozice. Já tedy osobně asi nemám co říkat. Mé děti vymetly kde co. Ale rozhodně jsem tomu nepropadla tělem i duší. Občas jsem z dění kolem sebe v údivu, ale to nedávno bylo více než údiv.

Šla jsem na zápis hudební nauky, která je povinná při výuce hudebních nástrojů. Zápis byl od 14 hod. a já přišla ve 14,05. Přede mnou se rýsovala fronta asi tak pětatřiceti ambiciózních matek. Většina držela v ruce kožený diář již hustě popsaný a byly pěkně oblečené. Některé nebyly tak pěkně oblečené v kostýmkách, ale zato měly šátek a v něm kojily miminko. Těch bylo také nemálo a pak jsem byla já. Bez mimina a bez koženého bloku a bez kostýmku. Ne, nešla jsem nahá, měla jsem džíny, conversky a v ruce cár papíru.

Když jsem po hodinovém čekání přišla na řadu, už nebylo místo na den, kdy jsem chtěla dceru přihlásit s kamarádkami. Optala jsem se, od kdy byl tedy zápis? Zda jsem dobře četla? Ano četla, byl od 14 hod., jenomže fronta ambiciózních matek se udělala už ve 13 hod. Musely to spojit s polední pauzou, nebo jsou v práci tak vysoko zařazeny, že si mohou odcházet, kdy chtějí? Možná.

Proto musí být i jejich děti správně nasměrované, aby byly úspěšné a šťastné.

Jeden náš známý spisovatel popisoval, jak mu žena vysvětlovala, že se dětí musí hodně dotýkat a masírovat a mazlit, aby z nich byly silné vůdčí osobnosti. A tak psal, že si jde vymazlit ředitelku banky. Často si na to vzpomenu a usměji se.

Také své děti miluji a mazlím je. Jenomže někde už je hranice zdravého selského rozumu a přehnané ambice rodičů mohou být na škodu.

Asi si půjdu pořídit ten kožený diář, může se to hodit. Abych pak v budoucnu nelitovala!?!