Silnice a manželské lóže

Silnice jsou o toleranci, ale měly by být především o zdravém rozumu. Jenže ten v pražské dopravě zůstává často stát. A já tam stojím také. Co den, to debil(ka), který dokáže i nemožné. Zbrzdí dopravu jedinců i celých skupin (v autobusech). Třeba ten včerejší případ.

Kruhový objezd úplně paralyzovala mladá žena.

Ne, že by nabourala, jen dvacet minut sbírala odvahu tam vjet. Auta troubila a troubila a bylo to k ničemu. Opravdu neměla poruchu automobilu, jen poruchu osobnosti. Ztratila zřejmě kuráž. Na všechny se křečovitě usmívala. Když jsem přišla na řadu já a objížděla jsem ji, uviděla jsem desítky plyšových talismanů. Byly vyrovnány na desce u zadního skla a několik opravdu mohutných se jí kymácelo i na zpětném zrcátku.

Nechtěla jsem brzdit a dělat podrobnou analýzu tohoto nezřídka viditelného úkazu, ale jedno mi bylo jasné. Nemohla NIC vidět! Vjeďte si do kulaťáku poslepu, no. Ruská ruleta. Tato mladá žena měla strach ze sebe.

A to mě přivedlo k dalšímu zamyšlení. Před pár dny mi kolegyně povídala, jak se její dcera rozváděla. Prý to bylo hrozné. Do krve se zhádali o plyšáky. Děti ani zvířata neměli a tak to vyhrotili u společných plyšáků.

Potom jsem si náhodně prohlédla náš album a zarazila se u fotek, kde je můj manžel v manželské posteli s mými plyšáky. Vypadalo to dost divně!

Došla jsem tedy k přesvědčení, že do svazku manželského by se vážně mělo vstupovat pod podmínkou, že se vzdáte svého plyšového světa. Můžete se do něj vrátit až se svými dětmi.

A v DOPRAVĚ by to mělo platit dvojnásob!!