Češi se ve světě neztratí …ano, to víme, to se nám již po generace potvrzuje, ale že to platí i pro českou vlajku, je pro mě novinkou. Neuvěřitelnou, vlastně šokující, ale pravdivou. V dobách fikce, přikrášlování, je takovýto autentický příběh zcela ojedinělý. Dokonce mě přiměl sednout po několikaleté pauze znovu k psaní a podělit se o něj i s Vámi. Pokud máte chuť se zahřát u srdce, tak se v klidu posaďte a čtěte. Před pár dny skončil Dakar, jak jistě většina z Vás postřehla. Úžasný a věhlasný závod, který sleduje i moje devadesátiletá teta. Právě tam, se celý příběh odehrál, respektive zamotal. A co se stalo? Dva vášniví čeští fanoušci tohoto divokého závodu, který doteď znali jen z televize se vypravili přímo do centra dění. Honza a Honza vyrazili na Dakar. Měli své sny a cíle. Zaprvé vidět a být součástí závodu a za druhé nechat si podepsat českou vlajku všemi závodníky reprezentující naší malou zemi. Honzové ujeli př...
Covid je nemoc záludná a nevyzpytatelná. Postihuje mladé, staré, lenochy či sportovce. Ale každý ji prožívá po svém. Všichni jsme jedineční a já jsem si zcela jista, že toto nezažil asi nikdo jiný. Avšak kdyby přece jenom měl někdo podobné choutky, ať si to rychle rozmyslí, tedy…až po přečtení. Co vám budu povídat, smetlo mě to v nejblbější čas. Daně se finišují a já samozřejmě nemám hotovo. Možná je to speciální covidová verze pro unavené účetní, kdo ví. Každopádně důvodů k optimismu a radosti jsem měla pomálu. Jedním velkým světlým bodem bylo očekávání balíku. Konečně se včera Česká pošta ozvala na mail, vlilo mi to čerstvou krev do žil. Už pár dní čekám a několik měsíců obdivuji geniální přezkáče nové generace. Mají vložku z paměťové pěny ultra lehkou konstrukci a asi devět vychytávek v anglických zkratkách, které ještě neumím ani vyslovit a natož pak používat. Mé stávající lyžáky jsou totiž jenom „lyžáky“. Když mi ráno ...
Už toho mám dost! Co ještě můžeme čekat? Zpívat nesmíme. Pracovat nemůžeme, protože se zase nedobrovolně staneme kuchařkami a učitelkami. A svou práci budeme dělat po nocích. Vyměnila bych si tuto roli alespoň na den s nějakým vlivným mužem. Padl by na držku a dal se na drogy, v lepším případě by se stal alkoholikem. Je to šílené, nemožné a hlavně už víme, do čeho jdeme. Věřte, že mi naskakuje husina. Během posledních pár dnů jsem se setkala s lidmi důchodového věku a mohu říci, že mi z toho také nebylo dobře. Všichni se shodli na jednom: „Buďte šťastná, že jste mladá. My toho času tolik nemáme. Nás ochrání, ale vezmou nám poslední radost ze života. Tou radostí jsou děti a vnoučata. Smutek zanechá následky na každém z nás. To je ta daň paní účetní?“ Neměla jsem na to, co dodat. Daň smutkovou jsem opravdu ve škole neprobírala. Je to daň jistá, zcela prokazatelná a vybíraná státem. Kolik jen starých lidí sešlo, nebo se utrápilo za dobu první...
Komentáře
Okomentovat