"Dáma"

Že jsou někteří lidé arogantní, to již dobře vím.

Člověk by si to neměl nechávat líbit, protože pak si dotyční mohou i myslet, že jejich chování je vlastně v pořádku.

Dnešní, vlastně dvou a více letý případ.

Odvážím své a nejen své děti do školy. VŽDY zastavím u chodníku, všechny děti si poberou tašky, pozdraví a odchází. Vyjíždím směr kancelář, jenže po pár metrech zastavuji. Přede mnou se zase zjevila.

Žena v jeepu. Tato žena již více než dva roky zastavuje veprostřed ulice. Její dvě děti pomalu vylézají přímo do silnice a ona hlemýždím tempem otevírá kufr vozu. Jak to, že dalších minimálně sto rodičů může zastavit u chodníku a ona ne? Vpravo od ní je u chodníku místo.

Před místem je však auto, takže tuto dámu objet prostě nelze. Pokaždé udělá zácpu minimálně dvaceti vozů. Někteří spěchají do práce, jiní ještě mají děti v autě. A všichni čekají. Rozvážně a láskyplně líbá své potomky a čas letí. Někteří rodiče nevydrží a začnou své děti vysazovat také na ulici, co jim holt zbývá, přece nepřijdou pozdě.

Dnes už mě její arogance dožrala na maximum. Vánoční melodii mého srdce utišil vztek. Nechci si dělat před školou ostudu, jenže to už fakt nešlo! Jak to, že všichni mohou být slušný a ONA ne?

Začala jsem troubit. Klakson používám jen zřídka kdy, na rozdíl od některých svých kamarádek. Mám na něm už pavučinu. Dáma sebou škubla, možná se i zamyslela. Za celé ty dva roky jsem nikdy neslyšela, že by na ni někdo zatroubil.

"Je to zřejmě sponzorka školy", myslí si všichni. Takže možná má ve smlouvě i příjezdovou cestu. A zase jsem u toho, Prachy a Moc. To jsou dva vládci a ostatní jen tiše šoupají keckami.

Tak jsem se z toho vypsala a mohu se věnovat své práci….