Dědictví

Pokaždé když odzdobuji stromeček, promlouvá ke mně vnitřní hlas.

Prohlížím si tu třpytivou krásu a přemýšlím. Některé ozdůbky jsou i po mojí prababičce, některé po babičkách, jiné máminy. Některé mám již od malinka a většinou si i pamatuji, kde a kdy mi je máma kupovala. I já pokračuji v tradici. Každý rok si obě mé děti mohou jednu ozdůbku vybrat. Oni si také pamatují dobu i okolnosti jejich nákupu. Uvidím, zda jim to vydrží tak dlouho jako mně.

Každou zvlášť zabalím a ukládám do květované krabice. Vždycky mě napadá, proč zrovna tato krabice s letními růžemi. Vždyť to není ani trochu vánoční. V té krabici jsme měli zabalený svatební dar a je mi hodně drahá, tak asi proto.

Přemýšlím, jaké to bude, až ji budu zase rozbalovat. Zda budou všichni živí a zdraví a kam se za ten rok posuneme dál. Každý rok mi utíká rychleji a rychleji.

Nevím, zda to máte také tak. Možná to jen ledabyle nandáte do krabic či pouzder a zasunete do skříní nebo půd.

Má dávná kamarádka z rodiny sklářů, kam kořeny sahají, vyhodila toto dědictví na popelnici u paneláku. Koupila si "krásné" fialové koule v Ikee. Ihned to zmizelo. Já se chodila na její krásný stromeček vždycky koukat. Doufám, že se to dostalo do dobrých rukou. Antikvariáty by to braly hned. Nejde o prachy, to tedy fakt ne. Pokud to sto let dělalo někomu radost, jako to dělá mně, je nepochopitelné toto jednání.

Lidi si vůbec moc neváží odkazů svých předků, pokud jim tedy neodkážou přímo miliony v hotovosti. Kolikrát byste se divili, jak zajímavé osudy Vaši předkové měli.

Já jsem se třeba teprve nedávno dozvěděla, že můj děda měl Čs. vojenskou medaili za zásluhy I. stupně "Obránce Staroměstské radnice a městského rozhlasu" v roce 1945. Tak to už ho jen tak netrumfnu. Cítila jsem hrdost, i když já jsem hrdá až moc a vždycky jsem byla.

Můžete namítat, že už je to stejně jedno, nějaká minulost, ale to není jen minulost, je to i současnost, jste tady Vy. Vy máte v sobě jejich dědictví a je jen na Vás, jestli ho chcete najít…….