KOMPARZ

Klobouk dolů, všem hercům, režisérům, kameramanům, asistentům, zvukařům, maskérkám, kosmetičkám i dalším lidem, kteří jsou nezbytní pro vznik filmu.

Včera jsem se zúčastnila natáčení filmu jako komparzistka. Byla to pro mě výzva. Už moje babička byla nadšenou komparzistkou. Měla příjemný obličej a skvělé vystupování. Hodila se do každé role.

A tak jsem to chtěla také zkusit. Mé povolání účetní moc vzrušující není, proto jsem neváhala při první nabídce. Jednalo se zrovna o film jednoho z nejslavnějších režisérů dnešní doby. "No super, to mě zajímá" pomyslela jsem si a nemohla se dočkat.

Týden utekl jako voda a já stála v šatně televize. Ládovala jsem se do neskutečného hábitu, který mi přešily a upravily na míru zkušené švadleny. Jenže já, jako správná blondýna jsem při měření pasu zastrčila břicho. Proto včera, když jsem do sukně měla narvat silonky, legíny, košili a termoprádlo, mé šance byly prakticky nulové. "To to pěkně začíná", honilo se mi hlavou do slova a do písmene bez dechu.

Když už jsme byli všichni připraveni, mohlo se vyjet. Film se natáčel na severu Čech, poprchávalo a mžilo celou cestu. Teploměr se pohyboval kolem nuly. Kostým měl jako součást děsně nepohodlné kožené lodičky. (Možná proto, že mi byly trochu i malé.) Cesta mi vůbec neutíkala, nevěděla jsem, do čeho to vlastně jdu. Když jsme pak konečně zastavili, váhavým krokem jsem dle pokynů vyrazila do kostymérny na placu. Pak ještě i k vizážistkám a kosmetičkám nebo co to všechno ty sympatické dívčiny byly. Během chvilky jsem měla skvělý účes a jemné, skoro neviditelné nalíčení. Na placu už byli i opravdoví herci a vše mohlo začít.

Dostala jsem jasné pokyny a instrukce. Vše jsem plnila a mohu říci, že má funkce byla ještě nejlepší ze všech. Byla jsem v budově, sice nevytopené, ale nefoukalo tam. Scéna se opakovala několikrát do kola. Všichni venku už byli jako rampouchy. Režie, zvukaři, asistenti, vizážisti, kostymérky atd.. a v neposlední řadě komparz i sami velcí herci. Ti byli také málo oblečeni dle potřeb filmu.

Člověk u obrazovky si nikdy nedokáže představit kolik zimy, horka, potu a únavy tolika lidí může skrývat jedna scéna. Hodně lidí, znamená hodně možností něco pokazit. Takže znova a znova. Zlaté moje účtování. Ano, můžete namítat, že to dělají (alespoň ti slavní herci) za jiné prachy. Ale zápal plic, nestojí dle mého názoru za žádné. Komparz jel večer domů a oni pokračovali ještě do noci. Pochybuji, že ti neslavní jsou také královsky placeni.

Každopádně po včerejšku budu koukat na filmy s větším respektem. A své dceři, která se už třetí rok věnuje dramatické výchově, jsem toto barvitě vylíčila. Může si to nechat ještě projít hlavou, zda opravdu chce být "HÉREČKA".

Jsem moc ráda, že jsem to zkusila, každá zkušenost nás obohatí a já jsem ještě k tomu navíc potkala hodně úžasných lidí.