Odříkaný chleba

Ano, někdy si člověk musí sáhnout na dno, být absolutní nula, aby našel ten správný směr zase vzhůru. Já už opravdu nikoho nebudu kritizovat. Nemusím s jeho postojem souhlasit, jenže většinou člověk nezná pozadí. Nevíme, co různé lidi k jejich rozhodnutím vede. Někdy se to dozvíme o dost později a konečně vše zapadne do sebe. Jak se říká, jen "Čas ukáže".

Když jsme hodně mladí, nemáme vůbec náladu na něco čekat. Vždyť už máme občanku a na tu jsme se načekali až dost. Teď jsme dospělí a máme právo volit i soudit.

Hodně špatných rozhodnutí i soudů v té době člověk udělá. Na druhou stranu i odsouzení byli někdy mladí a tak na naše chování hledí poněkud shovívavě. Ještě že tak. Vše člověk pochopí ve správnou chvíli, většinou, když se sám dostane do stejného věku, či stejné situace. A pak to přijde jako blesk z čistého nebe. Občas se už však nemá komu omluvit.

Já odsuzovala svou příbuznou, že má uječenou dceru, protože i ona je uječená. A prd ho, má dcera je to nejuječenější a nejupištěnější dítě světa. To je páni rozsah.

Já odsuzovala svou výbornou kamarádku, že její dítě skoro nic nejí. Že ho moc s jídlem rozmazlila. A ejhle, moje sluníčko toho jí ještě míň. Vztek i slzy byly při krmení úplně běžným projevem mé bezmoci. Zvolila jsem tvrdou školu našich matek. "Kdo z koho" po celodenním půstu jsem raději rychle udělala palačinky. A jak mě teď ostatní odsuzují.

Jedno dítě by snědlo všechno a druhé zase vůbec nic. Blbá kombinace. Má kamarádka měla jedináčka, to bylo o dost lehčí. Takhle jsem k tomu ještě špatná máma. Vysvětlete to dítěti, že má jíst málo a ne na noc, když druhé prosíte celodenně, popřípadě i celonočně, ať si něco zobne.

Co nás nezabije, to nás však posílí.

Chtěla bych být silná a hlavně spravedlivá. Nikdy bych nevěřila, co to dá práce. Kam se na to hrabou krimiseriály s hledáním pravdy. A dětské dušičky jsou tak citlivé, že každá křivda jim naruší klid i rovnováhu.

Ano, jsou to všechno parchanti rozmazlení, co si ničeho neváží, ale je to regulérně další generace, která po nás ovládne svět. Co dobrého jim dokážeme dát, je na každém z nás.

Většinou nejsme takové osobnosti, kterými byli naši rodiče, a proto se musíme o to více snažit.

Prošla jsem si různými směry a cestami, byla jsem i biomatka, důležité je stále hledat. Hledat, co je nejlepší pro Vaši rodinu a hlavně pro Vás.

Myslím si, že cokoliv člověk dělá s láskou, nemůže být špatné. "SNAD"

Babča vždycky říkala : "Odříkaného chleba, největší krajíc".

Proto se moc těším, co mě ještě čeká....a nemine