Slib

Slíbila jsem si pobavit či rozesmát co nejvíce lidí a kupodivu si vystačím se svými zážitky. Ty nejlepší fakt nevymyslíte, na to bývá i moje fantazie chabá.

Jdeme si takhle zlehka na hodinu nástroje do hudební školy. Jsme v plném složení: já, syn, dcera a pes. Psa nevodím do hudební školy kvůli vzdělání, ale kvůli tomu, že je rozmazlený, zvyklý chodit se mnou i do práce. Pokud ho nechám doma, nejsem si jista, zda dům ještě najdu. A to riskovat nemohu. Ne vážně, chodí se mnou už od mala a je to ten nejvzornější pejsek v hudební škole. Za celý rok a půl tam ještě nikdy nezaštěkal. Mají ho tam všichni rádi. A tři kila navíc, to zmáknu.

To už jsem odbočila, ale je to nutné.

Již z dálky vidím na ulici našeho pana učitele. Baví se s nějakou paní. Dlouhý a vážný hovor, ne nějaké to pozdravení. Má fenka už ho cítí a radostně rozvrtí ocásek. Je to skvělý učitel, člověk i milovník zvířat. Přibližujeme se, je jaro skoro léto a já mám nové krásné květované šaty bez silonek. Když už jsme dost blízko, pan učitel povídá:

"No, kde je moje chlupatá oblíbenkyně?"

Paní s sebou škubne, blesku rychle zkoukne mé nohy od kotníků nahoru. Zaraženě pozdraví a odchází. Děti i já padáme do záchvatů smíchu a učitel červená. Paní si vůbec nevšimla, že máme pejska! Mé nohy byly, myslím si ok a tak radši nepřemýšlím, jak to chudák pochopila.

Každopádně je to jedna z nejlepších hlášek poslední doby!