POVÝŠENÍ

Chtěla bych Vám vyprávět příběh mého nejlepšího kamaráda. Je to úžasný člověk, který mě provází skoro celým životem a moc si ho vážím. Zrovna dnes jsem ho někomu vyprávěla a došlo mi, že by opravdu stálo za to ho napsat.

Můj kamarád "Dušan" udělal střední školu komunikací. V té době se už každý těšil do práce, vidina vlastních peněz byla velkým lákadlem. Tato škola svým absolventům zajišťovala i následovné uplatnění v tomto oboru. "Proč čekat na maturitu a ztrácet tím ještě jeden rok, když můžeš nastoupit hned s výučním listem?" honilo se hlavou hodně klukům. A tak se stalo, že Dušan nastoupil do práce. Svojí pílí se brzy dostal na vyšší platové ohodnocení. Když přišli na trh noví mobilní operátoři, o Dušana byl velký zájem. Stal se vedoucím technického oddělení největší mobilní sítě na našem trhu.

Jak to tak v životě bývá, zamiloval se. Jeho vyvolená však ještě chtěla poznat svět. Stál tedy před rozhodnutím. Láska nebo práce? Rozhodl se dát výpověď a následovat hlas svého srdce. Na své uvolněné místo doporučil svého dobrého kamaráda ze školy. (Je tam dodnes.) V Americe vše utratili a museli se nějak uživit. Bez pracovního povolení to prý na Floridě není žádný med. Proto dělali, co se naskytlo. Slečna dělala servírku v domově důchodců (asi tam nikdo nechtěl). Dušan pomáhal v cirkuse s čištěním stájí i šapitó atd… Co vydělali, to utratili.

Když už je to přestalo po pár letech bavit, vrátili se do Prahy. A ejhle, sotva se rozkoukal, zjistil, že nemá práci. Nikdo nepotřeboval zaměstnance bez maturity. Přihlásil se tedy do školy, bylo to na dva roky dálkově. Žít však z něčeho musel, proto dělal, co mohl. Mc Donald, KFC…… Nejlepší ovšem bylo, jak se zaměstnal v ohromném potravinářském řetězci. I tam jeho pracovitost nezůstala bez povšimnutí. Po pár měsících si ho zavolal nadřízený na kobereček. S obrovským nadšením a pýchou mu sdělil, že ho povyšuje se slovy " Pane Nováku, mám tu čest Vám sdělit radostnou novinu". Dušan ani nedutal a dmul se. Nadřízený dále pokračoval: "Protože jste mimořádně chytrý a schopný, od zítra Vám přiděluji VLASTNÍ REGÁL!"

Dušan zalapal po dechu, je pravda, že po celé měsíce musel doplňovat všechny regály, kde zrovna byly díry, ale tohle, to bylo i na něj moc.

A tak, kdykoliv si dělám srandu, že chci někoho patřičně ocenit, vždycky říkám. " No skvělé, už můžeš dostat vlastní regál!"

Dušan si dodělal maturitu a je zaměstnám v dobré práci již řadu let.

Takto to vypadá, když je rozum a cit na správném místě, jenom nám omylem ujede vlak.

Ve svém okolí slýchám, že nyní je velká móda opouštět školy před maturitou. Je to zbytečné a škoda, jen málokdo bude mít tu vůli, se k tomu znovu dokopat.