Rebel

Co dělat, když jste rebel?

Je to celkem podstatná otázka.

Co že to vlastně rebel je?

Povstalec, vzbouřenec. A to já přesně jsem. Pobuřují mě křivdy, pobuřuje mě politika, ale nemám tu moc něco podstatného změnit.

Je přinejmenším nepraktické být rebel a vychovávat děti. Od dětí vyžadujeme poslušnost a při takovémto vzoru je nemožné jí dosáhnout. Rebelové mají malá rebelčata a to je pak dílo. Máma mi vždycky říká, "Co se divíš, koukni se na sebe!". Asi má pravdu, tedy určitě má pravdu, jen se mi to zas tolik nelíbí. Ne jsem i trochu ráda, že si jdou za svým. Občas je však tato povaha dost na škodu.

Teď mě napadl jeden příklad. Když byly dceři tři roky, nastoupila do školky. Do té úžasné, co byl syn, se nedostala, tak šla do té za rohem. Dětí hodně, učitelek málo. Dvacet dva dětí na jednu nebylo výjimkou. Jedna paní učitelka byla hodná a milá. Povídala, že je ráda, když přežijí. O nějakých zvláštních aktivitách se nedalo ani mluvit.

Druhá byla stará a děsně iritující. Hned první měsíc jsem šla na kobereček. "Vaše dcera mě neuznává jako autoritu", spustila na mě nepříjemným tónem. Vůbec jsem se nedivila, pro mě tedy rozhodně autoritou nebyla. Necítila jsem z ní lásku k dětem, ani nadšení, jen hořkost a vztek. Toho jsem se nikdy nezalekla a dcera evidentně také ne. Hvězdy nám byly nakloněny a paní učitelka za měsíc odešla, (syndrom vyhoření nebo předčasný důchod, kdo ví).

Podle mě lidé, kteří pracují s lidmi, by si měli uvědomovat, kdy přešli hranici. Od nadšení, vstřícnosti a slušnosti je jen malý krok k drzosti a aroganci. Těm druhým, tak kazíte den a vůbec si to nezaslouží.

Jedna má známá je také dílo.

Když jí do obchodu přišla kontrola z finančního úřadu za účelem nahlédnutí do účetních knih, vůbec se nebála. Byla si jista svou pečlivostí a tak probíraly položku po položce, až došly na stromeček. "Jaký stromeček to máte v provozní režii?" dotazovala se paní z úřadu. "To je vánoční do výlohy", odpověděla slušně známá. A jelo se dál. "Co to jé? Jaké ozdoby?" diví se paní z úřadu. " To jsou vánoční ozdoby, na ten stromeček do výlohy" povídá mile známá. "Aha, aha" ujišťuje se paní z úřadu a pokračuje dál v prohlížení peněžního deníku. Najednou se zarazí "řetězy???? Jaké to jsou řetězy? Můžete specifikovat?" Známá už to se svým temperamentem nevydržela a suše paní řekla "SADOMASO".

Tato úleva a znevážení úřední osoby se jí ale nevyplatilo. Měla pak takovou kontrolu obchodu, o které se smrtelníkům ani nezdá.

Tak jsem došla k názoru, že za jistých okolností je přece jenom lepší držet hubu.

Ale rebelčata? Ty si na to musí teprve přijít.

Snad to přežiju!