Socialismus a komunismus

Pořád tomu nemohu uvěřit, když stojím v knihkupectví a vidím ji tam.

S vydáním své první knihy, jsem vykročila doslova do neznáma. Ano, píšu blog, ale to je něco jiného. Už jsem do blogu dlouho nepsala, není to tím, že bych zpychla, ale jak mnozí víte, JSEM ÚČETNÍ.

Pokud mohu porovnat letošní daňový maraton s loňským daňovým maratonem, letos vedu, ne v množství odvedené práce, ta je stále stejná, jen v provedení.

Musím se pochválit, letos jsem ani JEDNOU neměla noční úbor pod normálním oděvem.(Viz. článek z loňska touto dobu). A to se počítá. Nalíčení jsem tedy každodenně nezvládala, alespoň si má pleť v březnu trochu odpočine.

Třeba příští rok už to budu zvládat se vším všudy. Jsem děsnej perfekcionalista a to není pro toto povolání úplně optimální. Nejlepší je, jak se říká "datlovat" nebo "naházet" či "nabušit" TO tam. Jenže to já ne, já furt o něčem bádám, spekuluji, dumám. A tak má rychlost nebývá zrovna optimální.

Jednou jsem takhle vyplňovala šílenou několikastránkovou tabulku pro statistický úřad. To víte, byla jsem náhodně vybrána…. Strávila jsem s tím zbytek mládí, postavila jsem se k tomu značně zodpovědně. Přesně po deseti měsících od odeslání mi telefonovali z tohoto úřadu. Byla zrovna školní vánoční besídka své dcery. Zděšeně jsem s telefonem vyběhla ven. Paní v telefonu mě mile informovala, že mi jaksi ujely desetinná místa. (Něco totiž chtěli v korunách, jiné řádky na tisíce a to se různě měnilo.) Brala jsem to, jako osobní selhání. Paní jsem do telefonu pověděla, že mě to moc mrzí, že jsem se tomu vážně dosti věnovala, ale holt stane se. Milá paní povídala: "No to já přece vím, takhle úžasně vyplněné statistické hlášení jsem ještě na stole neměla!"

A něco podobného bylo, když jsem reklamovala vodárny. Už dlouhou dobu jsem upozorňovala účtovaný daňový subjekt, že platí nesmyslně hodně za vodu. Vzhledem k tomu, že spotřebu rozúčtovávají především důchodcům, jsem vše potřebné iniciativně připravila. Pak už stačil jen podpis a akce se rozjela. Velmi brzy mi paní z reklamačního oddělení volala, že takto dokonalou reklamaci za svých sto let v úřadu ještě neviděla. Reklamace byla oprávněná a důchodci letos zaplatí méně o pětinulovou částku. To už smysl má!

Nejlepší vtip však byl, když kolegyně pomohla starší paní. Rozúčtovací firma se překoukla o nulu a milá paní měla doplatit ve vyúčtování 10 000,- místo 1 000,-. Paní by neměla šanci to najít. Měla velkou radost a povídá: "Tak za to Vám donesu čokoládu." Kolegyně jí pověděla o své dietě. Za týden přišla paní a nesla křehký chléb, takový ten polystyrén se slovy: "Tady máte, kdybyste se neurazila…"

To nevymyslíte, to je prostě skvělé! "Švestičky z naší zahrádky".

Ale proto to člověk nedělá, dělá to hlavně kvůli sobě a dobrý pocit ze sebe je k nezaplacení.

Takže proto jsem celý březen nepsala, tvořila jsem hodnoty.

To jsem si ještě vzpomněla na skvělou hlášku. Má kamarádka chodila na brigádu do knihovny již v roce 1990. To se zrovna zbavovalo hory nepotřebných knih. Jedné takové se jí zželelo. Byla to kniha ze sexuální poradny. Doma pak začala číst….. Přijdou do manželské poradny manželé. Psycholog se prvně zeptá muže, co je problém. Pán povídá, že už s ním jeho žena nechce spát. Poté se zeptá ženy proč? Paní odpoví: " Pane doktore, děti už máme dvě a já v tom nevidím žádný smysl." " A v čem tedy vidíte smysl života?" táže se lékař. " V BUDOVÁNÍ SOCIALISMU A KOMUNISMU" zněla odpověď.

Vlastně jsem nic nebudovala, jen jsem prostě účtovala.