MILAN

O víkendu jsem slyšela krásný příběh. Kamarád mi povídal jeho "pracovní" zážitek a ještě dlouho po tom jsem měla o čem přemýšlet.

Věděli jste, že velké firmy mají všelijaké pracovní zajímavosti? Vedle různých teambildingů dostávají dokonce placené dva dny v roce na dobročinné akce. Zaměstnanci si mohou vybrat, co je jejich srdci blízké. A ti, co srdce nemají, mohou sedět v klidu v kanclu. Ostatní mají k nahlédnutí tabulku, kde jednotlivé dobročinné organizace píší svá přání a požadavky.

Vypadá to prý nějak takto: Název organizace, sídlo, datum, počet potřebných osob, činnost. Ta je pak dále rozvinuta na různá zaměření, třeba zahradní práce, komunikační práce, řemeslné práce atd… Vy si pouze zaškrtnete vhodnou variantu. A je to, můžete vyrazit.

Když nastane ten den, vydáte se doslova do neznáma.

A teď už jen vyprávění:

" Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, když jsem ráno vstal. Raději jsem to zkombinoval. Dopoledne zahradní práce, to umím až moc dobře a odpoledne komunikační práce. Sice moc dobře nevím, co tím je myšleno, ale budiš. Hrabání mi šlo skvěle a pak nás zavolali na oběd. Po obědě mě poslali do pokoje číslo 18. Dostal jsem tlustou knihu pohádek a instrukce.

Stará paní (zřejmě na světě nikoho nemá, nebo nikoho, kdo o ni jeví zájem), má ráda pohádky. Někdy vnímá, jindy ne.

Přišel jsem do pokoje krásné stařenky. Byla tam sama. Pozdravil jsem a řekl, že jsem jí přišel přečíst nějakou pohádku. Koukla na mě vrásčitýma očima a mě napadlo, co se asi ona načetla pohádek, a k čemu? Nakonec cizí lidé z megafirem přicházejí číst jí. Kde je ta spravedlnost???

Usmála se na mě bezzubým, ale upřímným úsměvem a já začal číst. Mám čtyři děti pěkně po sobě, takže mám dobrou pohádkovou praxi. Ale tohle bylo jiný. Stařenka sice také usínala, stejně jako moje děti při čtení, jenže ta trpkost mi zůstala. Proč se tak snažíme? Zapamatuje si to někdo? Nebo je to jen pro náš dobrý pocit? Hlavou se mi honilo všechno najednou.

Babička usnula. Koukal jsem, jak klidně spí, až jsem usnul taky. Na židli v sedě, ono to zahradničení přece jenom zmáhá.

Vyspali jsme se oba do růžova a bylo to milé.

Musím uznat, že někdo to dobře vymyslel. Nejen že stařenka měla zábavu, ale i já jsem si dobře srovnal své životní hodnoty (svých pět nej…). Zdraví, rodina, láska, štěstí a nesobeckost!"