Udavači, bonzáci a svině

TO snad ani není možné, kde se to v těch lidech bere?

Vždy, když mám tu čest se s některým z výše jmenovaných setkat, mám potřebu v nich probudit lidskost. Někdy uspěji, většinou však narazím, nemůžu si však pomoct.

Šla jsem na návštěvu ke kamarádce a zaparkovala před jejím panelákem na potřetí. Dvakrát jsem totiž popocukávala, nejsem ten typ, který nechá auto sobecky kdekoliv. Pokaždé koukám doprava i doleva i na různé výjezdy. Sama totiž vím, jaké to je nevyjet z brány.

A protože auto přede mnou mělo dvoumetrový rozestup, musela jsem nechat 20 cm mého vozu na vjezdu do něčí zahrady. Byl to ale široký dvouvjezd a ani kamionu by to nevadilo při manévrech. Záhy vyběhl odporný chlápek a začal křičet.

"To si schytáte, ihned volám policii, já je totiž volám často, do dvaceti minut tu máte odtah, víte, kolik vysolíte?" povídá chlap. "Dobrý den, jsem tu jen na skok, a jak ráčíte vidět, vůbec vám tu nevadím, neomezuji vás, když máte 8 m nájezdu", povídám já velmi mile a přidávám i úsměv. "To vám neprojde, asi máte peněz dost, je to můj nájezd a já si ho koupil a zaplatil a vy panelákový můžete jen čumět haha" říká opravdu hnusně muž.

"Že se nestydíte, o co vám jde, máte potřebu být zlý nebo někoho zastrašovat, aha chcete mít moc" nedám se já. "Víte, že jste dost ubohý, ono se vám to vrátí, to se nebojte" dodávám a chystám se k odjezdu. Mezitím přichází z nákupu jeho žena, vše slyšela. Kouká se do země, zřetelně vidím, že se stydí a bojí zároveň. Ověšená těžkými taškami se vytrácí jako pára. Asi to chudák nemá lehké. Jojo, to byl někdy její princ na bílém koni.

Tak jsem se vypsala a mohu jít na návštěvu pěšky.

(Pardon, jestli jsem někoho tímto článkem pobouřila, ale přijde mi opravdu zbytečné takovéto chování. Kdyby dotyčný neměl 8 m dvouvjezd, jen jako všichni ostatní +- 4m, určitě bych mlčela. A vůbec 8m u dvanáctipatrového paneláku, to už musíte mít setsakramenské známosti. Nesnáším když na mě někdo křičí a je zlý. A mohu vás ubezpečit, že vím, co je 20 cm a víc to rozhodně nebylo!)