Bagr

Jak už většina z nás víme, neplánované akce bývají ty nejlepší. Tahle však byla tak excelentní, že to prostě musím napsat.

Dokonce i zúčastnění mě o to prosili. "To musíš napsat, to bylo dokonalý," píše mi nedávno kamarád, který se akce zúčastnil.

Vše začalo jednoho horkého červencového rána minulého roku. Teploměr ukazoval už přes 25 C a bylo 8h ráno. "Nechám dceru na hlídání na chatě, co by se mnou v Praze dělala?" rozhoduji se. Věděla jsem, že moje máma dopoledne přijede a do té doby tam mám hodně kamarádů. Odjela jsem tedy do kanceláře.

To je neskutečné, jaká je to o prázdninách pohoda. Jsem tam za 30 minut. V kanceláři není klima, bylo tam přímo na padnutí. Seděla jsem až do 5h, chtěla jsem toho, co nejvíce udělat, abych tam nemusela další dny.

Když jsem přijela domů, čekal mě neskutečný klid. Manžel byl se synem u tchýně, dceru hlídala moje máma na chatě. Úplně jsem se kochala, to ticho. Vyšla jsem na zahradu a sedla si. Nikdo nic nechtěl. Nikde nikdo, jen Rómové kopali chodník před domem kvůli novému rozvodu elektřiny. Úplně jsem vypnula a zapomněla na čas. V tom mi zvonil telefon, kamarádka volala, že je zrovna v Praze, a ptala se mě, co dělám.

" Nic, sedím na zahradě" povídám já. Hned se nabídla, že přijde. Pověděla jsem ji, že doma nic nemám, ani jídlo, ani studené pití. Bylo 35 C, takže studené bylo potřeba. Rychle jsem zaběhla do nejbližšího krámu a koupila víno a něco na zobání. Kamarádka přišla záhy, nesla chlazené víno a zobání. Sedly jsme si a nalily, jen co jsme začaly klábosit, zvoní telefon. Další kamarádi volali, co dělám, že zrovna přijeli z dovolené. Říkám pravdu a za chvilku už sedí na zahradě s námi. Přinesli víno a něco na zub. Pak přišli další.

Ten den, jsme se nasmáli jako dlouho ne. Sousedi pohupovali záclonkami, nechápali, že ta tichá paní od vedle, umí dělat takový kravál. Takový hukot u nás nebyl za 15 let, co tu bydlíme.

Když už jsme byli ubrečení smíchy a hodiny ukazovaly kolem 11h, slyšíme za plotem: "Haló, vy tam, můžete nám pohlídat bagr?" Romové měli problém, rozbila se jim dodávka, která každý večer odvážela jejich bagr. Čekali do 11h a už toho měli dost. Prvně mě napadlo, aby bagr zaparkovali na místo manžela, pak jsem si však uvědomila, že bagr bude asi příliš těžký, mohl by poničit dlažbu. Vymýšleli jsme různé provizorní řešení a čas letěl. " Paninko, prosím Vás hoďte na něj očko, kdyby ho někdo šlohnul, tak jsme namydlení" žadonili Rómové. "A hned volejte policii, kdyby ho kradli, jooo?" dodal další. Seděli jsme dlouho do noci a hlídali bagr, kdyby náhodou na nás přišla policie, měli jsme důležitý úkol.

Bagr je bagr, to není jen tak, postavili jsme se k tomuto úkolu značně zodpovědně. Ještě v noci jsem se párkrát vzbudila a hodila očko na bagr.

Kamarádi ho vyfotili, až mi to pošlou, tak dám i foto.

To prostě nevymyslíte, když se jó snažím a dělám oslavu, tři dny vařím, smažím a peču, tak nic moc. A pak se jednou sejdeme u Suchánků a je to dokonalé. A Bagr? TEN tomu dodal korunu. Srovnala jsem si svých pět nej "Zdraví, rodina, láska, štěstí aaaa BAGR.