Ach ty ženy

Když se zrovna nedaří, tak mě to nutí přemýšlet "proč"? Většinou si my ženy za to můžeme samy. Jsme ochotné, obětavé, nic nám není za těžko a pak už toho je moc a vybuchneme.

Tak třeba včera. Budík mi zvonil v 5,30. Jela jsem z chaty do Prahy do kanceláře. Babička měla přijet dopoledne k dětem a tak jsem naklidila, nakoupila, uvařila a upekla. Ještě při odjezdu jsem čapla krabice s odpadem k recyklaci, aby to měli na terase čisté a vzdušné.

Když jsem v 5,55 zastavila u kontejnerů, začala jsem přemýšlet, kolik asi lidí v tomto čase recykluje?

Pak najednou zastavilo auto podobné ménu. Z něj vylezla žena podobná mně a začala také recyklovat a pak ještě jedna přijela.

Chápete to? Už vidím, jak by chlap ráno před prací recykloval. Takového jsem ještě nepotkala.

Dorazila jsem do kanceláře a dala si vodu na kafe. Šla jsem zapnout proudový spínač a pak počítač. Nic, počítač nenaskočil.

Po půl hodině strávené marnými pokusy jsem zavolala opraváře. Spínací čudlík se zarazil a pružinka v něm praskla. "To je na dýl, to se musí přepakovat do nové bedýnky, nebo alternativní provizorní spínač navázat!" sdělují mi.

Bylo mi jasné, že se dnes do PC nedostanu, ještě, že mám dva notebooky. Vzala jsem si ten pracovní, připnula myšku, klávesnici i tiskárnu a začala pracovat. Tedy lépe řečeno chtěla začít pracovat.

Upgradovaná verze byla v hlavním PC. Rychle jsem projela všechny zálohy i flashky. Ne, nikde žádná záloha. Projela jsem i osobní notebook a nic. Všechno jsem sbalila, zamkla a vztekle vyrazila domů. Doma jsem marně prohlédla další 3 flashky.

"Budu muset holt počkat, až se do PC dostanu, a zatím si zajdu do Lidlu nakoupit" rozhodla jsem se.

Před obchodem nastal konec světa. Davy lidí se hrnuly za účelem "zabezpečit své rodiny a definitivně vyloučit smrt hladem". Nákupní vozíky byly naplněné do výšin. Viděla jsem vždy jen nohy a někdy ani to ne.

Asi všichni jedou na dovolenou do pustých lesů bez možnosti nákupu a nebo do Chorvatska, tam je "prý" hrozně draho. Lidé, tedy většinou ženy nakládaly auta a některé dokonce tašky všechny pobraly a takto ověšené šly na autobus.

Bože, viděli jste někdy ověšeného chlapa jít na autobus? Já tedy ne! Pokud chlap něco táhne, je to maximálně basa piv.

Pokud by udělali sestřih z kamer na parkovišti, mohla by se udělat fotosoutěž o nejověšenější ženu týdne, měsíce či roku.

Jediné, co mužům nemohu odepřít je nákup vánočních stromečků. O vánocích můžete vidět davy mužů táhnoucích ozdobu vánoc přes rameno. A to i v pokročilém věku.

Letos jsem pozorovala vetchého stařečka se smrkem na zádech. Vítr foukal, snad i pršelo a dědeček to šněroval z posledních sil. Uvažovala jsem, zda mu nemám nabídnout svou pomoc.

Jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Nejsme otroci, jen se jimi kolikrát dobrovolně stáváme. Čím dříve si to uvědomíme a řekneme "dost", tím lépe.