Ctitel z vířivky

Do Prčic, to si ti chlapi vážně myslí, že jsme tak blbé?

Asi mají u některých z nás úspěch, jinak by to určitě nedělali.

Tak začnu raději od začátku. Včera jsem byla s partou známých a jejich dětmi v aquaparku v Příbrami.

Je horko a pořádné zaplavání je k nezaplacení. Nemůžeme přece pořád jen klábosit, zobat a popíjet, i když se divím, že po tolika společných letech jsme všechna témata už nevyčerpali. Pořád je sranda a to je dobře.

Když jsme přijeli, ani nebylo plné parkoviště. "Super, to je skvělé!" pomysleli jsme si. Vytvořili jsme narychlo rodiny, zaplatili a spěchali do vodičky. Chvíli jsem se snažila dceru trénovat v plavání, jenže pořád jen mlela o tobogánech. Bylo mi jasné, že jen, co ji pustím, už plavat nebude chtít. Po dvaceti minutách jsem to vzdala. Šla tedy s velkými dětmi na tobogány a já si mohla v klidu zaplavat.

Stejně jsem stále sledovala, zda běhá dokola ve správných intervalech. Po hodině plavání jsem už toho měla dost. "Půjdu se zrelaxovat do vířivky" napadá mě. Mají tam dvě, každá pro deset lidí. "Kouknu, kde je jich míň a tam zapluji" rozhoduji se. Opravdu nesleduji osazení jen počet osob, je to 2:3.

Jenže toto horké počasí zřejmě podporuje iniciativu lovců. Jak si tak užívám, povídá muž sedící naproti "To je skvělé, že?". Já, jako slušně vychovaný tvor, odpovím pouze "To ano".

Velké děti se mé malé dceři vzorně věnují, takže já se mohu oddávat bublinkové masáži. Najednou cítím lehký dotek. Aha, asi omyl, bublinky pána rozhodily a omylem se mě dotkl nohou. Nevěnuji tomu pozornost a nenechám se rušit. Najednou zase, "hm, radši se posunu" pomyslím si a hnedka to udělám.

Vířivka je velká, není to žádný problém, jsme tam pouze ve třech. Zavřu oči a čerpám tak potřebnou energii. Myslím na to, že ještě musím do půlnoci udělat DPH i kontrolní hlášení a poslat. Najednou lehký dotek a další. Pán sedící naproti mi nohou hladí lýtko.

Poprvé se na něj podívám. Je mu něco kolem čtyřicítky, příjemné vzezření a usměv na tváři. Zamračím se na něj, jak nejlíp umím.

Doufám, že můj nezájem pochopí. Opak je však pravdou, doteky pokračují.

Začínám zvažovat možnosti:

a)Seřvu ho, co si to dovoluje

b)Stoupnu si a taky se ho dotknu

(přímo ho nakopnu mezi nohy)

Jak se tak vztekle rozhoduji, přichází má dcera, skáče do vířivky a objímá mě. Muž sebou cuká, rychle vstává a mizí.

Aha, balí jen nezadané, bez závazků…

Přemýšlela jsem, kde se stala chyba, ale s nejčistším svědomím mohu říci, že jsem mu podnět rozhodně nedala.

Mohlo by mi to lichotit, ale opak je pravdou. HOVADO!