"Už mě nebavíš"

Nejraději bych tuto větu řekla hodně lidem kolem sebe.

Ano, jsem lvice, úplně čítanková zástupkyně tohoto znamení (před dvěma dny mi četla kamarádka horoskop a sedělo to na chlup), ale i já potřebuji někdy podporu.

Moje okolí si zvyklo, že jsem silná a to až moc. Většinou se mě už skoro nikdo nezeptá "Jak se máš?". A to právě i já někdy potřebuji!

Mám hodně kamarádů, známých a znám opravdu HODNĚ lidských příběhů, které by bylo zajímavé napsat. To však nikdy neudělám, protože si těchto lidí vážím a vážím si i jejich důvěry. Vždy je ráda vyslechnu, pomůžu i třeba poradím.

Nemyslím si, že jsou moji kamarádi špatní, to jsem si je vlastně sama navykla, jen mě prostě (za celý život) dobře neznají.

Je jen jeden člověk, před kterým nic neschovám. Není to ani má krev, ani můj manžel. Je to divné, když do vás někdo vidí. Plno věcí by si člověk rád nechal pro sebe. Ale alespoň pozná a zeptá se, když je potřeba.

Musí v tom být něco víc. Snad jsme nějak spjati, nějakými neviditelnými pouty. Určitě. Každý asi máme někoho. Všimli jste si také, že když se nedaří, a my se uzavřeme do sebe, tak většinu lidí nemůžeme ani vystát? Mluvíme či pustíme k sobě jen někoho. Je to jak obranný mechanismus.

Možná to takto máme JEN my ženy, nevím. Potřebují chlapi k životu otázku "Jak se máš?", nebo je to další ženská zbytečnost stejně jako epilátor, depilátor, rolletic, push up, gelové nehty, řasenka extra long a miliony dalších "výmyslů"!

Chtěla bych mít alespoň na malou chvilku mozek chlapa, abych si trochu odpočinula…..

A kdo neviděl, doporučuji kouknout na youtube "Ženský mozek vs. mužský". Velmi mě to pobavilo, ale také utvrdilo v tom, že moje úvahy jdou správným směrem.