Cikánovo štěstí

Včera mi kamarádka barvitě vykládala svůj zážitek. A já se s jejím dovolením o něj teď podělím s Vámi.

Má kamarádka je milá, vstřícná osoba, příjemného vzezření, v kolektivu oblíbena. A k tomu má ještě dobré srdce. Dělá už 20 let trafikantku v hlavním městě. Její pracoviště se nachází na nejfrekventovanějším turistickém místě.

Centrum musí být vždy čisté, na to se opravdu dbá. Mezi dohlížeči a likvidátory nepořádku je už delší dobu veselý romský občan. Má kamarádka Vanda ho zná nejen od vidění. Vždy brzy ráno s ní tento drobný chlápek prohodí pár slov. Prostě přírodní veselá kopa.

Já mám také ráda takovéto nekomplikované človíčky. Je to o dost lepší než intelektuálové, kteří dělají jedno, říkají druhé a cítí třetí.

Milý René bral svou práci zodpovědně, připadal si i důležitý. "Co by si ti turisté o nás pomysleli, že jsme jako nějaká čuňata?" říkával často.

I když si ti turisté stejně většinu bordelu udělají sami. Ale pořádek musí být.

Před pár dny přiběhl René na vrcholu blaha za Vandou. "Vando, Vando" křičel a táhl obrovský černý pytel. "Podívej, co jsem našel, můžu si to u tebe schovat, než budu mít padla?" povídá zadýchaně.

Vanda se trochu zarazila, tolik místa v trafice skoro neměla. "A co v tom je?" táže se zvědavě Vanda. "To bys neuhodla. Ponožky na celý život!" prohlásí René vítězoslavně. "Konečně se na mě usmálo štěstí, už NIKDY si nebudu muset kupovat ponožky!" vydechne šťastně.

Vanda opatrně nakoukne do černého pytle a opravdu. Vidí překrásné ponožky a podkolenky i nadkolenky různých barev i designů. Všechny jsou NOVÉ. "Jé, můžu si nějaké dámské vzít?" ptá se Vanda. "No jasně, k čemu by mi byly? Ani tyhle do smrti neunosím! Vem si, co chceš" říká René a odchází zametat.

Vanda vysype pytel do své pidi trafiky a kouká. Po dlouhém hledání přerušovaném otravnými turisty dochází k smutnému zjištění. Žádná ze stovky ponožek nemá pár! Byly to zřejmě vzorky z nějakého punčochového krámu.

Vanda zpátky naplňuje pytel.

Odpoledne přichází šťastný René. Vanda mu podává smutně pytel. "Tak vybrala sis?" táže se vesele. "NE, víš René, oni nemají pár" špitne Vanda.

"Ják, jaký pár" zvýší hlas René. "No René, oni jsou jako po jedné, prostě nemají druhou" vpálí mu to Vanda na rovinu.

Obličej Reného se změní jako aprílové počasí.

"Tak já jsem si myslel, že se na mě konečně usmálo štěstí a ono NE. Zase mám hovno! Co jsem čekal? Na mě? HAHA" vede dlouhý monolog zklamaný René. Vztekle bere pytel a marně se ho snaží nacpat do nejbližšího koše.

"Prosím tě, nevyhazuj to, je tam plno skoro stejných ponožek. U těch pánských se to úplně ztratí. Víc šedivá, trochu míň šedivá, grafit, černá, to je přece v pohodě. Kdo ti rentgenuje ponožky, nebuď blbej." Snaží se ho přesvědčit Vanda. Ale Renému už se potopily všechny lodě. Je zklamaný a nešťastný.

Docela mě to dojalo, kolik lidí kolem mě by považovalo za ŠŤĚSTÍ mít pytel ponožek?

Já mám doma také MEGApytel nepárových ponožek. Třeba bych to mohla s Reném dát dohromady.

Ale ty moje už bohužel nejsou nové.