PEDOFIL?

Jednoho krásného teplého večera jsme se s manželem těšili, až děti usnou. Měli jsme naplánované zajít k sousedům pod pergolu posedět. Dosah chůviček byl v pohodě, takže skoro nic nám nebránilo.

Samozřejmě se dětem nechtělo spát a prodlužovaly usínání, co se dalo. Měly ještě hlad, žízeň, bylo jim horko….. Pak "přece" čtení, no prostě nemělo to konce. Když už to vypadalo nadějně, otevřela jsem dveře na terasu, aby vzduch proudil a šla.

Manžel už nevydržel a šel napřed. Jen, co jsem dosedla a zapnula chůvičku, uslyšela jsem prapodivné zvuky. Otočila jsem se a vrátila se k dětem, oba klidně usínaly, jakmile mě však zpozorovaly, zase se probraly. Čekala jsem, až znova zaberou.

Pak jsem se vydala k sousedům, dosedla do křesla a pozdvihla číši bílého vína a v tom zase nějaký kravál z chůvičky. Položila jsem víno a utíkala k dětem. Manžel tam sice byl, ale chůvičku prakticky neregistroval.

U dětí byl totální klid. Prohodila jsem pro jistotu frekvence na chůvičkách a naštvaně jsem potřetí odešla k sousedům.

S chutí jsem se ponořila do debaty a v tom z chůvičky zazněl úplně šílený zvuk. Tentokráte všichni umlkli.

Znělo to jako hekání a funění. Dala jsem rekord ve sprintu na 100m. Manžel běžel také, avšak rekord nepokořil.

U dětí vše ok, spaly jako andílci. "No, co to je? Už mě to fakt nebaví!" rozčílila jsem se a společně jsme odešli napočtvrté k sousedům.

A byl klid. Akorát jsem se začala dobře bavit, když se z chůvičky ozval nepopsatelný zvuk a šílené funění, hekání. "Bože ÚCHYL" blesklo mi hlavou. Utíkali jsme tenkrát úplně všichni. Sousedé rychle čapli svítilny.

Když jsme přiběhli k nám, děti normálně spaly, chůvička na stolku a klid. Začali jsme

prohledávat zahradu a stále nic. Sedli jsme si tedy všichni k nám na lavice venku a čekali.

A v tom začalo rodeo. Jistě každý z vás už zažil a slyšel, jak mohutně dupe a funí ježek. Avšak náš ježek nebyl "normální" ježek. Náš ježek měl hlavičku i část těla zaseknutou v krabici a bílém obalu od KOKA sušenek. Zřejmě to děti nevyjedly a ježek dostal chuť na zbytek sušenek.

Vzhledem k tomu však, že má bodliny, se vnitřní bílý obal propíchal a uvízl na jeho těle a s ním i papírová krabice.

Ježek rozhodně nebyl žádný drobek. Běhaly nám tedy po zahradě vyšilující sušenky KOKA za hororových zvuků. To jsem si oddechla. Sousedé svítili a já toho chudáka konečně chytila a zbavila krabice. Igelitový obal šel sundat o poznání hůř.

Pátá návštěva sousedů toho večera již proběhla v klidu a harmonii. Někdy to prostě napoprvé nevyjde. A terasové dveře už v noci neotvírám.

Foto Zbyněk Hozák.

K této fotografii se vztahují autorská práva.

Se svolením autora.