Sanitka

Nepřestává mě zarážet lidská sobeckost. Ale to včera, to už byl vážně extrém! Nevím, zda jsou ti lidé tak hloupí, nebo tak sobečtí. Docela mi zamrznul úsměv na tváři. No, posuďte sami.

Byla jsem se synem v Krčské nemocnici. Vjela jsem do areálu a zaparkovala co nejblíže vstupu na dětskou chirurgii. Chtěla jsem mu, vzhledem k jeho stavu, zastavit přímo u vchodu s tím, že pak dorazím. To však odmítl a tak jsme šli spolu několik desítek metrů.

Po hodinovém čekání na příjmu jsem se rozhodla auto přeparkovat, vypadalo to na hodně dlouho. Stejně jsem nebyla blízko, pro auto bych musela zajít a 80Kč/hod mi přišlo zbytečné. Navíc je parkovacích míst v areálu omezený počet.

Vyjela jsem tedy ven a vjela do jednosměrné ulice, kde lze parkovat. Místo jsem náhodou našla ihned, avšak několik aut neustále kroužilo kolem. Byla to prostě náhoda.

A pak to přišlo. Nějaký pán se blížil k zaparkovanému autu s klíči v ruce. Šel pomalu, nikam nespěchal. Jiný kroužící pán toto zbystřil. Zastavil a dal blinkr. Zablokoval tím provoz. V tom se do ulice přiřítila sanitka neskutečnou rychlostí s houkačkou. Oba pánové však zůstali v klidu.

Sanitka houkala a houkala. Zesilovala, vypínala a nic. Jeden pán pomalu nasedal a druhý se nechtěl pohnout ani o centimetr. Nepřijde přece jen tak o místo zadarmo. "To snad ani není možné!" napadlo mě. Celá situace trvala minimálně 3-5 minut. Připadalo mi to jako věčnost. Za tu dobu mohl někdo umřít, nebo se naopak narodit. Ale pánovi s blinkrem to bylo evidentně jedno. Já být tím saniťákem, tak mu regulérně rozbiju hubu. Nebo ten záznam poskytnu policii, všechny sanitky už totiž mají vepředu kameru.

Jen se zamyslete, kolikrát jste jen viděli, jak lidé nedávají přednost sanitkám, hasičům či policii. Nepřemýšlejí o tom, že někdy by je také mohli potřebovat.

Musela jsem tento článek napsat, bylo to silnější než já. A děkuji všem "normálním" lidem, pro které je slušnost samozřejmostí!

Foto Zbyněk Hozák.

K této fotografii se vztahují autorská práva.

Se svolením autora.