Tajemství

Dnes Vám napíšu něco, co o mně "nikdo" neví. Přejela jsem člověka. Ne tedy celého, pouze jeho část. A proč? Protože to byl vůl.

Začalo to takto. Byl pátek večer, skoro léto a já přijížděla domů se svojí nejlepší kamarádkou. Manžel už si zvykl, že v pátek měl doma blondýny dvě.

Vždy jsme si dali všichni večeři a já s kamarádkou u vína a televize klábosila. Pak u nás spala. Manžel většinou šel k počítači. Děti jsme tenkrát ještě neměli. Jenže toho večera měl i on doma kamaráda na návštěvě. To by ničemu nevadilo, ale…

Zrovna, když jsme přijížděly do naší ulice, byli oba kouřit na balkóně. Bydleli jsme v pátém patře, takže měli skvělý výhled na celou situaci.

Parkovací místa v naší ulici byla po obou stranách. Průjezd zbyl jen úzký a ke všemu celá ulice byla jedna velká zatáčka, která u domu končila.

Takže nově příchozí, spíše přijíždějící, měli fakt co dělat, aby zpátečkou vyjeli. Kolikrát tam ženy zoufale zápasily a dokonce jsem se i já jednou slitovala a šla nějaké chuděře plačící vyjet. Chlapi z domu to dělali běžně, jenže tenkrát žádný rytíř ve zbroji zrovna neměl okenní pohotovost.

Toho večera jsem se snažila zaparkovat. Tedy já bych zaparkovala, jenže u auta se mi nakreslil muž.

Viděl dvě blondýny a chtěl na nás udělat dojem. Usmíval se jak měsíček na hnoji a začal nás navigovat.

Ukázala jsem mu gestem, že nemám zájem. Ne, nic s prsty, jen jsem zakroutila zápěstím. Potom hlavou a koukala mu přímo do očí. Muž se však nedal odbýt. Já ho ignorovala a otočila jsem svou hlavu dozadu, parkovala jsem zadkem.

Místo nebylo velké a tak jsem se soustředila. Když jsem zaparkovala, pobraly jsme nákup, kabelky a vylezly z auta, po muži ani památky. Jen z pátého patra bylo slyšet smích. Nejen z pátého, v tu dobu byli už skoro všichni doma.

Manžel s kamarádem to celé pozorovali z balkónu. Dodnes si ze mě proto utahují. Viděli muže tajtrlíkujícího kolem našeho auta. Pak jsem mu pravým kolem přejela nohu, muž zakřičel "AU" a odskákal naší ulicí.

Nechápu, že jsem to necítila. A ani kamarádka si toho nevšimla. Buďto měl tu nohu už děsně placatou, nebo se to při nerovnosti naší silnice ztratilo. Vzhledem k tomu, že jsem měla malý ženský VW a ne nějaký Jeep, nebyla to snad taková tragédie.

A pán už nebude navigovat zřejmě nikoho. Ani blondýnu a ani brunetu.

Foto Zbyněk Hozák.

K této fotografii se vztahují autorská práva.

Se svolením autora.