Osud našeho výletu
Včera jsem se opravdu zasmála a nejen já, když jsem k diskusi na cvičení přidala do placu tuto pravdivou historku.
Byl advent před pár lety a já se nechala zlákat výletem do Německa. Tento zájezd spadal pod jednodenní převážně nákupní do Weidenu. Oganizoval ho spolek účetních.
Jedná se převážně o ženy zralé, generačně rozdílné, proto jsem si s sebou vzala svoji výbornou kamarádku a udělala jsem moc dobře.
V půl šesté jsme byly připraveny na autobusovém nádraží Florenc společně s nadšeným davem účetních. Jaké bylo naše překvapení, když krátce na to dorazil školní autobus.
Nebyl to však obyčejný školní autobus, byl to školní pidiautobus bez nákladového prostoru.
Všechny ženy po sobě začaly nevěřícně pokukovat. "To bude asi nějaký omyl" myslely si všechny.
Ano, byl to omyl. Cestovní kancelář "omylem" vyměnila autobusy. Mladé nadané gymnastky odjely do Vídně na závody velkým autobusem už o hodinu dříve. Další autobus byla cestovní kancelář schopna dodat za 3 hodiny. Měl teprve odněkud přijet.
Tak jsme dostaly na výběr:
- Stornovat zájezd a vrátí nám peníze
- Čekat tři hodiny (pokud tedy přijede na čas)
- Nacpat se do tohoto a nic nekupovat
Já a má kamarádka jsme měly jasno, žádné velké nákupy jsme neplánovaly, spíše jsme chtěly utéct z toho předvánočního domácího kolotoče a dát si Glühwein a konečně si pořádně popovídat. K tomu jsme velký bus nepotřebovaly a byla by škoda toho nekřesťanského vstávání.
Většina žen se chtě-nechtě rozhodla jet malým i přesto, že se jim zhroutil (nákupní) svět. Začaly jsme se do něj ládovat, nastupovat se tomu i s nejlepší vůlí říci nedá. Sranda začala teprve usedáním.
Já a má kamarádka jsme se na dvousedadlo sotva vešly, trochu nám zadek přesahoval do uličky. Pro upřesnění máme konfekční velikosti 38 a 40 (myslím žádné drama), přesto to bylo bez šance.
Proč to píši?
Abyste si představili ten hukot, když se na sedadla snažily vtěsnat dvě typické účetní. S rukou na srdce, toto sedavé zaměstnání si vybírá svou daň.
Pardon dámy z oboru, které jste si své štíhlé figury zachovaly, hluboce před Vámi smekám.
Byla to prostě KATASTROFA. Vždy jedna z účetních většinu cesty levitovala. Ještě jsme ani z Prahy nevyjely a už se náš obličej nápadně podobal klaunům.
Netušila jsem, že bych si měla na předvánoční nákupy aplikovat voděodolnou řasenku. A kamarádka taky ne.
Brečely jsme smíchy snad celou cestu. Musím totiž podotknout, že účetní, alespoň ty z pidiautobusu, měly neuvěřitelný smysl pro humor.
Sedmdesátiletá paní, co seděla před námi, například povídala "Jo, jo šofírek čekal mladé gymnastky a dostal zdatné cvičenky! Nemá na co pokukovat a ještě jsme mu to přetížily. To teprve uvidí, až nakoupíme….."
A v tomto duchu to pokračovalo celý den. Užily jsme si a skoro nic jsme nenakoupily. Měly jsme dobré alibi, nebylo to přeci kam dát. O to víc jsme se prošly a kvalitně občerstvily. Zdatné cvičenky zarovnaly uličku mezi sedadly prášky na praní atd. a konečně si měly kam sednout.
Byl to úžasný výlet, takhle luxusně jsem se dlouho nepobavila.
Zato pan řidič se zase zřejmě dlouho vzpamatovával z šoku.
Foto Zbyněk Hozák
K této fotografii se vztahují autorská práva
Se svolením autora
,
Komentáře
Okomentovat