PENÍZE

Nevím, jestli vypadám tak zvědavě nebo jen umím dobře naslouchat.

Lidé kolem mě se mi svěřují a vyprávějí mi různé příběhy. Samozřejmě si je nechávám většinou pro sebe, jenže tentokrát jsem neodolala a musím se s Vámi o jeden podělit.

Včera ke mně přišla na čaj jedna kamarádka a začala povídat: "Jsem z toho dost špatná, navštívila jsem manželovu babičku a přinesla jí nákup a léky."

Zeptala jsem se na věk babičky, matně jsem si pamatovala, že mi o ní už říkala, proto jsem věděla, že jí táhne na sto. "Devadesát tři" sděluje mi kamarádka a jedním dechem pokračuje ve vyprávění.

"Tak já k ní přijdu, dovedeš si to představit v takovém věku sama? Ona už velmi špatně chodí, zlobí ji kyčle, ale hlava furt dobrý. Vehementně mi cpala peníze za nákup a léky. Nemohla jsem si to vzít, to bych se styděla. Jenže ona se nevzdávala a peníze mi vnucovala, já odmítala a odmítala.

Nakonec babička řekla legendární větu: "DÁ LI PÁN, TAK BUDU BRZY BOHATÁ".

A ještě s mávnutím ruky dodala: "Já budu mít peněz"."

Kamarádka zůstala jako opařená, koukala nechápavě, hlavou se ji honilo: "Dělá si legraci, tváří se však vážně nebo že by sázela na stará kolena do lotynky a vyhrála?"

Babička jí však vytřela zrak, tohle tedy nečekala.

Povídá "Od ledna mi zvednou důchod!"

Tak to je hezký, vím, že už to bylo zapotřebí, ale jak MOC, to jsem si doteď neuvědomovala. Devět stovek měsíčně rozhoduje o chudobě či blahobytu???

Ach ty peníze. Nemyslím si, že peníze jsou zlo, záleží jen, v jakých jsou rukou. Dá se s nimi udělat i neskutečně dobra.

Když si to tak po sobě čtu, ještě mě napadá jeden pravdivý příběh.

Není tomu dlouho, co umřel jeden náš známý. Byl to skvělý, chytrý a úspěšný člověk s dobrým srdcem.

Jeho rodina však nebyla zrovna podle jeho představ. Za mlada trávil víc času po světě než doma a tak výchovu svých dětí moc neovlivňoval. Když umřel, byl už praděda avšak neskutečně mlád duchem. Do posledního dne jezdil na silném skútru a měl skvělou kondičku.

Nějakou dobu před smrtí nechal v trezoru nemalé peníze na pohřeb a průvodní dopis. Při otevírání trezoru se "supi" sletěli do jednoho. Očekávali, ale nedočkali se. Nic jiného tam nebylo.

Naštvaně prohledali, co se dalo a rozdělili si peníze na "bohatý pohřeb". Hledání trvalo několik dní, věděli totiž, že velký majetek existuje.

Pohřeb mu však neudělali podle jeho přání, neudělali mu VŮBEC žádný, byl pohřbený na náklady státu.

A tím si to zpečetili. Velmi chytrý muž měl své bohatství dobře ošetřeno, dal své rodině poslední šanci, aby se k němu zachovali slušně a lidsky, oni to však nezvládli ani po jeho smrti.

Proto jeho celoživotní dílo odešlo na charitu.

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora