ŠÍLENÁ láska

Téma týdne: Láska bolí, ano, ale ne všechny. Láska bolí většinou jen jednoho. Jak se ve známé písničce od Smolíka zpívá "v lásce totiž vyhrává ten, kdo má rád míň". Bohužel s ním musím souhlasit a asi je to i logické, ale….

Tam, kde jsem vyrůstala, žila ve vedlejším domě jedna rodina. Přišla mi opravdu zvláštní. I pro mě, nenapravitelnou romantičku, to bylo moc silný kafe.

Žili ve 3+1 s babičkou a dědečkem. Měli jednu dceru podobně starou jako já. Nikdy jsem je neviděla samotné. Vždycky chodil pán společně s paní a to kamkoliv. Na nákup, do práce, na třídní schůzky, do parku… Vrchol všeho byl, že se pokaždé drželi. Někdy kolem ramen, jindy kolem pasu, většinou však za ruce, jen pokud zrovna nesli kostkovanou tašku s nákupem, držel každý jedno ucho.

Vždy jsme se s druhou blonďatou hlavou zarazily, zamyslely a častokrát jsme si o nich povídaly. I teď, když píši tento článek, mi zrovna zazvonil mobil, volala Běla (druhá blonďatá hlava má celoživotní kamarádka) a já jí přečetla, co jsem již napsala. Ihned dodala, že je před pár měsíci zase viděla, ale to už bych předbíhala.

Poprvé jsem o tom přemýšlela už někdy v první či druhé třídě. "Hele Bělo, myslíš, že se tak milujou?" ptala jsem se vážně. "To nevím, možná, třeba jsou spolu jen krátce, někde jsem slyšela, že se můžeš zamilovat i v pozdějším věku", odpověděla mi po krátké úvaze Běla."To je přece blbost, mají spolu dceru, chodí k nám do školy o ročník výš", vystřelím z fleku. Ani ve snu mě nenapadlo, že by třeba dítě nemuselo být jednoho z nich. Při představě babičky a dědečka, kteří s nimi žijí spořádaně na hromádce, byla možnost odchylky v čemkoliv prakticky nepřípustná.

Kdo v dnešní době v dospělosti s vlastní rodinou je ochoten sdílet společnou střechu se svými rodiči či rodiči partnera? A to v jednom činžákovém bytě. Podle mě museli mít svatozář.

Když se nad tím teď po hodně letech zamyslím, byli oba pohlední a typově zajímaví lidé. Potkávaly jsme je několikrát týdně dvacet roků. V pubertě nám přišli EXTRA trapní. "Mají to zapotřebí, v tomto věku, na co si to hrajou?" to byly nejčastější myšlenky při pohledu na ně. Oni však vytrvali. Jejich jediná dcera se chytila špatné party a přičuchla k nejstaršímu řemeslu už v 16-ti letech.

Možná už na to doma nemohla koukat. Její obrana proti přehnané romantice? Nebo, kdo ví, co se u nich za zavřenými dveřmi odehrávalo. Lidské příběhy mají tisíce možných odstínů, pro ty z nás, kteří jsme jen pozorovateli.

Avšak tento úkaz ŠÍLENÉ lásky je pro mě nezapomenutelný.

Pokud se dokážou "opravdu" milovat již 45 let, tak fakt klobouk dolů.

To, že něco neznáme, jestě neznamená, že to neexistuje.

Běla je před pár měsíci viděla. Pro změnu spolu. Pán už byl na vozíčku a paní ho tlačila. Na obou rukojetích vozíčku měla velké balení stařeckých plen…..

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora