Líbání

Snažím se dodržovat svůj recept na štěstí, viz minulý článek a poctivě se směji.

No posuďte sami, zda opodstatněně…

Před pár dny jsem jako obvykle jela ráno do kanceláře.

Jako obvykle se mnou jela i moje maltézačka.

Jako obvykle byla ráno zácpa.

Jako obvykle si ji moje maltézčka zkracovala projevy lásky vůči mé osobě.

Při poposkakování mi jako obvykle důkladně olizovala ruku, kterou jsem držela řadící páku.

Před odjezdem do práce jsem fence dala odměnku za splněné "psí povinnosti". Párkrát se mi stalo, že jsem cestou do práce musela zastavit, aby se vyvenčila. Dost náročná a zdržující činnost zvláště, když jste na Jižní spojce atd. Dostala oblíbené děsně smradlavé sušené střívko. Celým autem se mi linul tento otřesný puch. (Já ty střívka úmyslně nekupuji, ale manžel, který ji nikdy nikam nevozí, je zase pořídil se slovy "Vždyť ona je má tak ráda".)

Do práce jsem dorazila později než obvykle a čekal tam už na mě první klient. Starší pán mi galantně podržel dveře a povídá "Ruku líbám", a to v mžiku i udělal.

Nestačila jsem mu v tom zabránit. Má políbená pravá ruka voněla na střívko tak intenzivně, že jsem myslela, že to s pánem sekne!

Byla jsem v rozpacích, zda mu mám celou situaci vysvětlovat, nebo ho mám nechat žít v přesvědčení, že jsem se celé ráno šťourala v zadku.

Ruku mi poslední dobou moc lidí nelíbá, takže jsem byla zastižena totálně nepřipravena.

Příště rychle ucuknu, jako v té dětské hře "ucukni, jestli to stihneš, než tě plácnu". Ale po pravdě si myslím, že už žádné "příště" nebude.

Tento klient si to rozhodně sakramentsky rozmyslí, než se příště pustí do těchto aktivit. Myslím, že jsem tak ošidila o zážitek hodně žen.

Promiňte………

"Když ona je má tak ráda."