Dokonalá dcera

Téma týdne je jako dělané pro mě.

"Co dokáže úsměv?"

Prakticky všechno. Upřímný úsměv Vám otevře dveře do celého světa. Když se totiž budete na svět jenom mračit, nic krásného Vás nepotká. To krásné se lekne a obejde Vás obloukem. Úsměv je totiž přímo napojený k srdci.

Jéé, no jo, už jsem u toho a to to trvalo. KONEČNĚ!

Když jsem se ptala svého táty, jak se mu má kniha líbí, odpověděl mi po pravdě toto: "Ty víš, že já čtu s oblibou jen technickou literaturu a scifi." Jenže, to já opravdu nemohu sloužit, obojí je pro mě "španělská vesnice".

I když, ….teď cítím, že jsem se o ždibec přiblížila k dokonalé dceři. Úplně si to "technicky" představuji. Všechny naše smysly mají obvod s výchozím bodem (zdrojem) v mozku, ale usměv řídí srdce. Jenom rychle pro pořádek vysvětluji, že jsou i jiné obvody se zdojem jinde vyskytující se u mužského pohlaví, ale to vzhledem k účelu tohoto článku (tj. potěšit otce) opravdu nemohu rozvádět.

Jedna má vzdálená příbuzná má ten nejfalešnější úsměv světa. Je propojen se zdrojem v mozku (chyba) a cítíte to na kilometry daleko. Už jako škrvrně jsem k tomuto závěru došla. Jsem citlivější než jiní, nebo jak to, že to plno lidí takto nevnímá? Pak na to časem přijdou, avšak k tomuto zjištění potřebují hodně všestranných podnětů.

Neumím být falešná a na nic si nehraji. Pokud ukazujete světu svou falešnou tvář, nikdy Vás nikdo nemůže milovat. Budou milovat to, co vlastně nejste! A to je vážně důležité zjištění.

Ani peníze, ani moc nestojí za to, abyste zradili sami sebe.

Každý měl své sny, svůj směr, a pokud se mu vše nevydařilo, tak jak by si zrovna přál, začal se přizpůsobovat. Taková osobní evoluce. Která však občas lidi promění k nepoznání.

Nikdy není pozdě něco změnit. Je nutné se zamyslet.

Nejsme tady na stálo a třeba na to už "později" nebude čas.

Co můžeš dnes, neodkládej na zítřek.

Odkládání a sebezapření nikomu ještě štěstí nepřineslo.

Stavme se problémům čelem a vítejme výzvy. Mohou nás posunout dál. A Země se točí, ať chceme nebo nechceme, ať s námi nebo bez nás.

Když se zasekneme, o hodně přijdeme.

Každý den vážně není skvělý, kolikrát si říkám: "Ať už je další ráno, mám toho dneška dost."

Jenže až zestárnu, nechci litovat promarněného času…..

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora