KRÁVA

Všichni máme "svůj svět", ve kterém se cítíme bezpečně.

Občas otevřeme dveře a někoho si pustíme dovnitř, pokaždé je tu ale riziko, že tam způsobí kalamitu a bezpečí bude fuč.

Je to risk, který se někdy královsky vyplatí a pokud ne, tak nás to buď poučí, nebo zmíněné dveře doslova zabední.

Obojí je život.

Protože věci ani lidé občas nejsou takoví, jak vypadají.

Teď mě napadla úsměvná a myslím i výstižná příhoda, která se mi stala před lety.

Jeli jsme tenkrát na týden do Tater. Celý náš lyžařský oddíl se moc těšil. Výprava to byla jako na severní točnu. Krosny narvané k prasknutí, lyže, helmy, přeskáče, kytaru…..

Nádherné ubytování z fotek bylo ve skutečnosti ještě krásnější. Úplně nová fasáda…, vlastně celé to zářilo novotou.

Vešli jsme dovnitř a rozhlédli se po pokojích, trochu mě zarazila zvláštní, nedefinovaná "vůně". Radostně jsme se ubytovali a těšili se na večeři.

Večer, když jsme ulehli, zdál se mi zápach silnější. Nikdo nic neříkal a tak jsem mlčela. Další den jsme vyrazili hned ráno na lyže, avšak po návratu na "penzion" jsem myslela, že chcípnu smrady.

To už i ostatní začali čmuchat. Absolutně jsme nechápali, odkud zápach vychází. Prohledali jsme každý kout a nic. Večer jsem ulehla a zápach zesílil.

"CO?" nechápala jsem a očuchala postel, ve které jsem ležela. Postel byla úplně nová, stejně jako všechny ostatní a mé povlečení vonělo aviváží. Se zacpaným nosem jsem únavou usnula.

Ráno spěch a shon, na čuchání nebyl čas. Jenže večer to bylo dílo, fakt hrůza. Začínala jsem propadat zoufalství, mám opravdu dobře vyvinuté čichové ústrojí, trpěla jsem jako pes. I ostatní nadávali, jen ne tolik. Co dělat? Už jsem toho měla dost. Nejraději bych odjela domů.

Byl to nedefinovaný kyselý zápach zkombinovaný s nějakým hrozným zvířecím smradem. Prostě smrad jako kráva.

Nějak jsem to nakonec přežila s věčně otevřeným oknem.

Na konci pobytu na mě čekalo rozuzlení.

Venku před ubytováním jsem se zapovídala se starou paní.

"Tak ako sa ti dievča býva v kravíne?" říká a kouká na mě starostlivě.

"To jsem teda ......, že mě to nenapadlo", pomyslela jsem si.

Byl to předělaný stoletý kravín na penzion.

I přes novou zateplenou fasádu byla močůvka součástí zdiva, právě proto zápach neodcházel ven, nýbrž pouze dovnitř. Večer jsme měli hlavy u zdi, proto jsme to cítili intenzivněji.

Nevím, jak to panu "podnikateli" prošlo.

Dávejte pozor a nekoukejte na okolní svět jen očima.

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora