Výkřiky do tmy

Po večerech slýchám stížnosti unavených žen, jsou si podobné jako vejce vejci, a už jen ta podobnost posiluje.

My ženy míváme s rozdělováním práce mezi ostatní členy rodiny značné problémy. Umíme to přece VŠECHNO nejlíp a nejrychleji.

A když se do toho přece jenom pustíme, mluvíme prazvláštní řečí, které "skoro" nikdo nerozumí. Proto jsem sepsala pár vět, co naše mužské polovičky přivádějí přímo k šílenství.

1. Nechceš si popovídat?

2. Můžeš se už KONEČNĚ vyjádřit?

3. Jak to vidíš?

4. Mohl bys vypnout tu televizi, když mluvíme?

5. Tebe ten pořad baví? (Hokej, fotbal, tenis, krimi, horor, scifi..)

6. Koukáš na to vlastně?

7. Posloucháš mě vůbec?

8. Nemyslíš, že by se mělo vymalovat (uklidit, posekat, umýt….)?

9. Ty ZASE někam jdeš (jedeš)?

10. Kdy přijdeš?(Kdy HODLÁŠ přijít?)

11. Co vlastně ke mně cítíš?

12. Jak to s námi bude?

Když to píši, připadá mi to velmi úsměvné, stejně jako když se jiní hádají, ale v dané chvíli to člověka pěkně štve.

Úplně vidím ty nepřítomné pohledy mužů při těchto větách.

Soucítím s nimi.

Jo, a to je právě ta největší chyba.

Jedna má známá, velká odbornice na soužití s "druhým" tedy mužským světem pronesla již dávno větu: "Chlapa nesmíš litovat, nikdy" říkám ti "NIKDY"! Často si na ni vzpomenu.

Jsou to přece naši udatní rytíři ve stříbrné zbroji, akorát ta jejich výzbroj potřebuje stálou údržbu a blýskání.

Potom jim porodíme syny a stojíme náhle před otázkou, zda z nich vychovat typické zástupce mužského rodu či se pokusíme oklamat přírodu a naučíme je všestrannosti. Když oni jsou TAK roztomilí, že jim rády hopsáme za zadkem až do dospělosti.

A pak už jen slyšíme další nebožačku říkat větu: "Jak to s námi bude?"

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora