Bulhaři

Každému vyhovuje něco jiného a věčné dohadování je otravné. Člověk už je unavený z prosazování svých názorů, jenže musí. Věčné ústupky zanechávají šrámy na srdci. Často vídáme páry, kdy jeden důrazně velí a druhý jen odevzdaně přitakává. Nejlepší však je, když si lidé sednou názorově, zálibami a hlavně kulturou.

Tím nemyslím oblibu divadel a výstav, ale kulturním vyznáním. V opačném případě vznikají prazvláštní situace. Jednu takovou se Vám pokusím přiblížit. Snad se mi to povede.

Bylo léto jako malované. Řecké počasí samozřejmě nezklamalo a my si užívali v krásném rodinném ubytování. Z šesti apartmánů jsme zabrali s přáteli dva a další týden měli dorazit známí do zbylých čtyř. Na tento týden je majitelka pronajala bulharským rodinám. Netušila jsem, jaká podívaná se mi naskytne.

Bulhaři jsou v Řecku vzhledem k blízkosti velmi častými hosty, o tom žádná, ale nejsou Bulhaři jako Bulhaři. Ještě bych chtěla podotknout, že celý Balkán bere jídlo, tedy společné jídlo jako posvátný rituál. Alespoň jednou denně, většinou minimálně dvakrát musí rodina zasednout u společného stolu.

Tyto čtyři rodiny byly zřejmě i v nějaké příbuzenské linii a společné stolování braly smrtelně vážně. Když jsme první večer z terasy viděli dlouhatánský stůl vzniklý spojením několika stolů s luxusním krajkovým ubrusem, mysleli jsme, že něco slaví. Oči se nám protáčely z množství a rozmanitosti pracných pokrmů. A jak se začali scházet ke stolu, to už jsem z terasy přímo padala. Dámy v nejkrásnějších róbách s dokonale vyrobenými účesy na vysokých podpatcích pečlivě nalíčené, z dětí holčičky měly princeznovské šaty a střevíčky, chlapci košile a společenské šortky doladěné mokasínami v odpovídající barevné kombinaci. I muži byli jako ze škatulky.

"Jo, jo určitě něco slaví," utvrzovala jsem se. Seděli u stolu od 18h do 24h. Obdivně jsme je s kamarádkou pozorovaly a večeřely jsme u toho rajčata s kozím sýrem. "Kdy to všechno stihli připravit?" přemýšlely jsme.

Druhý den naše rodiny nejely na objevování nových míst, rozhodli jsme se zůstat na hotelové pláži. Bulhaři tam byli také. V půl dvanácté odešli na hotel a až do šesti připravovali večeři. Úderem šesté nastoupili ve večerním snad ještě krásnější než včera. Ty dokonalé účesy byste měli vidět. U moře v horku a vlhku, doslova nemožné.

Jídlo vonělo na kilometr a paní rozlévala horkou polévku. To už naše děti spustily hukot. Naši mužové původem také z Balkánu po sobě začali důrazně pokukovat. Najednou jim byl málo gyros se šopákem či pečené ryby. Stalo se, že jsem i já musela rozpálit troubu a dát péci jehněčí roládu. Kamarádka koupila polívky z pytlíku a nějak jsme tu naši tlupu umlčely. Šaty jsme však měly jen plážové a o drdolu s loknami jsme ani neuvažovaly. Opakovalo se to každý večer. Nic neslavili, jen společně stolovali "na úrovni".

Takže když to shrnu, ženy se koupaly, slunily, četly, relaxovaly u moře 3,5h denně x 7dní, tedy 24,5h. Ve zbylém čase vařily, myly, smažily, chystaly, líčily, kulmovaly, česaly sebe i své děti, oblékaly sebe i své děti…..

A vůbec nejlepší na tom je, že byly totálně happy. Tohle by asi žádná Češka nedala.

Každý to máme jinak, jiný kraj, jiný mrav.

Ještěže na druhý týden přijela naše zbylá parta, jinak bych u tý plotny musela chtě-nechtě být i já.

To rozhodně neznamená, že bychom strádali a zhubli, jen u moře preferuji ovoce a zeleninu. Celý rok jím nedobrou a tak se na tuto naplněnou sluncem mooooc těším. A kozí sýr je kozí sýr a olivy mňam a……

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora