ÚTĚK

Včera jsem měla obrovskou chuť zapomenout se na chatě. Už mě ten městský shon unavuje a při tomto krásném počasí se není čemu divit. Co vlastně člověk nutně k životu potřebuje? Čím víc toho máme, tím víc starostí nám přibývá a málokdo má služebnictvo, takže musíme sloužit sami. Otázkou je, komu vlastně sloužíme a proč. Kdybychom dělali jen to, co sami potřebujeme, měli bychom moře volného času.

Stejně je to všechno o energii, nedávno jsem to probírala s dětmi. Zajímalo mě, kde se jak cítí a přesně to sedí. Svět není jen o penězích, je o lásce a hlavně o lidech. Čas od času je potřeba meditace, zklidnění, urovnání hodnot a to je v pražském sprintu skoro nemožné.

Proto je skvělé mít kam utéct.

Už samotný kontakt a vztah s přírodou v nás probouzí pocit soudržnosti a uvědomění. Těžko toho dosáhnu při hodinách jógy v Praze. Jde to sice, ale je to nesnadné. Na vesnici to přichází doslova samo a přirozeně. Krev není voda, celé lidstvo bylo s přírodou úzce spojeno, a tak betonové království ji nemůže nikdy nahradit. Pokud ano, tak jen na malou chvíli, než srdce zavelí.

Mám jednu známou, která z města utekla za svoji láskou na samotu u lesa. A to ještě v horách. Párkrát jsem za ní byla a vždy mě napadla kniha "Když v ráji pršelo". Jako mladší jsem ji vůbec nepochopila, až nyní jsem dozrála.

Třeba to tak nemáme všichni, ale když se ve svém okolí rozhlédnu, vidím, že i ty největší dámy a intelektuálky se na stáří odstěhovaly z měst. Pěstují růže a další květenu a doslova vykvetly.

Teď jsem si vzpomněla na "babču", byla to babička mé kamarádky a trávily jsme u ní na vesnici hodně času, hlavně v pubertě. Kolik lásky věnovala své zahrádce, bylo doslova neskutečné. I dnes se mi vybavuje v pozici plecí na malé dřevěné židličce. Její chaloupka byla pidi, ale dobře nám v ní bylo jako málokde. Rozuměla nám, nekřičela a my jí rády pomohly. O dokonalé kuchyni ani nemluvě. Je pěkné, jak nám tyto zážitky zůstanou v paměti navždy.

Doufám, že i já budu jednou rozdávat stejný klid a lásku…..

Léto se blíží, prázdniny jsou za dveřmi a čas babiček nastává.

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora