MILIONÁŘ

Miluji kouzlo vánoc, ale nechápu, proč tři měsíce dopředu musím koukat na vánoční zboží. Obchodníci tím kradou krásu a jedinečnost adventu, jenže vše je v dnešním světě o penězích a tak se řetězce předhánějí, u koho zákazníci nakoupí dříve.

Já tedy rozhodně nic před adventem nekoupím. A také koledy jsem u nás zakázala zpívat, jenže tento zákaz zřejmě poruším, protože děti budou muset trénovat na koncerty.

Co se věření na Ježíška týče, já osobně jsem o iluze přišla v první třídě. Má starší sestra mě zodpovědně informovala o smutné realitě. Bylo mi to neskutečně líto, ale nikomu jsem to neprozradila.

U syna jsem se snažila, aby k tomuto zjištění došel, co možná nejpozději. Vzpomínám si, že když chodil do třetí třídy a psal dopis Ježíškovi, bylo v něm asi toto: dron, počítač, notebook, dalekohled atd. Později mi dopis ukazoval a ptal se, co já na to.

Nevěřícně jsem četla a zarážela se nad "skromností" syna. Pověděla jsem mu: "Ty myslíš, že je Ježíšek milionář?" Syn se na mě líbezně usmál a nevinným tónem říká: "Mami, já přece vím, jak to s Ježíškem je!" Najednou mi to přišlo líto, že už je velký. "Uteklo to děsně rychle," pomyslela jsem si. Hlavou mi prolétly všechny ty úžasné vánoce, které měly společného jmenovatele "dětskou nevinnost". Ta čistá radost, ta jiskra v očích, to NIKDY nikdo z nás dospělých nemůže pod stromečkem zahrát.

Mé smutné úvahy přerušil syn: "Mami, mami já přece nejsem blbej, Ježíšek je MILIARDÁŘ!" Myslím, že kámen, který mi tenkrát spadl ze srdce, byl i slyšet. Svět uvnitř mě se zase uzavřel do malého útulného tvaru a má křídla kvočny to celé pro jistotu ještě obalila. Jak ráda jsem tenkrát dávala dopis za okno…

Asi před rokem jsem na rodinné sešlosti vyprávěla o milionáři nahlas. Následoval pak příběh, jedné známé. Když začala chodit do školy, její rodina byla stíhaná režimem. Začaly u nich veliké změny a tvrdá cenzura, co se smí říkat nahlas a co ne. Chtě nechtě se nové smutné realitě přizpůsobila a pak přišly první chudé vánoce. Rodiče pod tíhou osudu a změn pověděly milé holčičce, že Ježíšek stejně neexistuje. To už prý neunesla.

Pamatuje si dodnes, co jim tenkrát řekla: "Co to z vás "ty komunisti" udělali, že i Ježíška mi chcete vzít?" Dlouhé roky trvalo, než tomu vůbec uvěřila. "Byla jsem asi nejdéle věřící "dítě" na světě," dodala smutně při vzpomínce na léta již dávno minulá.

Nechejte děti věřit, nechte je snít, vždyť nejsmutnější lidé jsou lidé "bez snů".

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora