Papapa?

Svět uvnitř mě se uzavírá, mozek mi říká, že ženy jsou mrchy, děti sobci a vůbec všichni lidé kolem mě jsou neskutečně vyčůraní. Jediné, co ještě pustím dovnitř do svého srdce, jsou němé tváře, právě proto, že jsou němé! Asi nějak takto přemýšlel pán z dnešního rána a já zůstala bez textu, prostě další němá tvář a nebo NE?

Po cestě do práce, jsem ještě přibrzdila u stánku, abych si koupila pečivo. Má fenka začala zuřivě štěkat a dožadovat se venčení. Zavřela jsem tedy auto, vzala vodítko a chtěla udělat pár nutných kroků. Vážně nebyl čas na dlouhé procházky, musela jsem otevřít kancelář. Čas procházek je později, ráno už venku byla. Jak tak jdeme, proti nám přichází pán s teriérem. Pán si s pejskem vášnivě povídá.

Čím blíž jsou, tím zřetelněji slyším monolog: "No to je krásná čubinka, líbí se ti? Ta je, ale čistá, viď? Ne abys na ni skočil, ty divochu, to bys ji ušpinil! Taky se ti líbí, to poznám, jak vrtíš ocáskem a táhneš. No, to ti nevím, zdali ti ji nechá očuchat, zkus to, i když moc bych na to nesázel." Nic neříkám a nechávám jeho psa očuchat mého.

Až teď si všímám, že teriér má i moderní obleček. Pán se mnou nemluví a pokračuje s povídáním na svého čtyřnohého přítele. Nebudu ho zdravit ani náhodou, je muž přece, tak tedy mlčím. Věkem bych ho zařadila kolem padesátky. Nemám moc času, a proto se snažím fenku odtáhnout zpět do auta.

Evidentně nesouhlasí. Dělám, co můžu, a pán říká: "No jo ta panička, jak jí vleče, podívej? Ještěže my nikam nespěcháme, viď? Akorát jste se seznámili. Já vím, mrzí tě to, to je hochu život! Když ti někdo zavoní…, škoda mluvit, vždyť ty už to taky znáš. Ale stejně jste se k sobě nehodili, je na tebe moc bílá, to by neklapalo."

Nevěřícně poslouchám, nevím, zda se mám začít smát, nebo si s pánem vážně popovídat. Třeba je to skvělá seznamovací taktika a já bych byla další, co mu skočí na lep. "Mlčeti zlato," myslím si a stejně spěchám do práce. S vypětím všech sil, dostávám fenu do auta.

Hlasitě protestuje a vyskakuje z auta, chci ji chytit za vodítko, jenže ona pod vlivem AMORA bouchne hlavou do dveří auta. Taková rána, to je voda na pánův mlýn, pokračuje a povídá a povídá. Znovu ji dávám do auta. "Ona se kvůli tobě praštila, udělej krásce PAPA," dodává nakonec s kamennou tváří.

"Papapapa," slyším ještě.

Myslím si zcela jistě, že někdo z nás asi praštěnej bude…

Také s fenkou mluvím, ale…