Záhady

Musela jsem to vyřešit, pokud bych čekala, až se to vyřeší samo, asi bych se nedočkala. Dějí se různé věci a některé prostě nemají vysvětlení. Ty mě rozčilují nejvíc, ráda vím, na čem jsem. Nedávno mi někdo z kabelky vytáhl dva dálkové ovladače. Nikomu k ničemu nejsou, a že by mi vypadly, je šance mizivá. Obešla jsem všechna místa pohybu a ptala se, volala na ztráty a nálezy atd., pak učinila potřebná opatření. Mimo jiné jsem také oslovila učitele klavíru, ten pečlivě, ale bezvýsledně prohledal sál, kde měla dcera hodinu. Slehla se po nich zem.

V sobotu měly děti ZUŠky klavírní koncert. Bylo to moc krásné. Konal se v koncertním sále umělecké školy a přišli na něj rodiče a příbuzní žáků. Celou dobu jsem seděla bez hnutí a kochala se hudbou, pouze když přišla na řadu dcera, vyšla jsem do uličky a natáčela. Po návratu se mi zdálo vše v pořádku, jenže nebylo.

Jakmile koncert skončil, vstala jsem a vzala kabelku, tedy lépe řečeno chtěla jsem vzít kabelku. Kabelka na místě byla, to bych si všimla ihned. No prostě a jednoduše, kabelka neměla ucho. Někdo ho složitě odpoutal ze dvou přezek a ještě vyvlíknul z pojistek. Koukala jsem na to jako blázen. Hledala jsem na židli, pod židlí, na okolních židlích, pod okolními židlemi a nic. Nevěřícně jsem kroutila hlavou. Lidé kolem se ptali, co hledám. Po pravdě jsem odpověděla, že ucho tašky.

Divili se, a tázali, zda jsem ho měla. "Samozřejmě jsem ho měla, zkuste si kabelku vzít bez ucha, to nejde." zněla moje odpověď. Kabelka byla kvalitní, týden "stará". "To si snad někdo dělá srandu!" hodilo se mi hlavou. Nejsem si vědoma, že mám nepřátele, tedy rozhodně ne mezi spolužáky dcery v umělecké škole. Po několika minutovém bezvýznamném, hledání jsem vztekle odjela domů.

Vyprávěla jsem to naštvaně mámě. "No, ty ze všeho naděláš! Dej si k té kabelce jiné ucho, nebo zajdi tam, kde opravují obuv, tam ti určitě poradí!" Jiné ucho, to se lehko řekne, jako kdybych doma měla prodejnu s kabelkami. Prošla jsem skříň v předsíni. Našla jsem kabelky čtyři, ale ani jedna typově neodpovídala. Dejte si modré ucho k černé kabelce, nemluvě o tom, že tam velikostně nepasuje. Ach jo, co dělat?

Napadlo mě zavolat ještě dceřině učiteli. "Dobrý večer, pane učiteli. Koncert byl nádherný, ale jen proto nevolám. Mám takový hloupý dotaz…prosbu, kdybyste našel nebo, kdyby Vám někdo dal ucho, tedy takový pásek černý, tak to je můj od kabelky."

"Cože? Vůbec Vám nerozumím, jaké ucho? Nebo pásek? Co vlastně hledáte? Od jaké kabelky?"pravil učitel nechápavě. "Já vím, zní to trochu divně, ale přišla jsem na koncert s normální kabelkou, avšak odcházela jsem s kabelkou bez ucha. Moc mě to mrzí, ta kabelka je nová." snažila jsem se kostrbatě vysvětlit. Mladý muž moc nerozuměl. "A to Vám někdo to ucho ukradl přímo při koncertě?" divil se.

"Měla jsem ji na klíně, jen, jak hrála dcera, jsem se vzdálila natáčet." popravdě jsem řekla. "To snad nemyslíte vážně? Měla jste ho jistě při příchodu? Víte, jak jste nedávno hledala ty ovladače?" řekl mi stroze učitel. "Pane učiteli, kabelka bez uší se nosit nedá, však muži to nechápou, neboť kabelky nenosí. A ovladače mi vážně zmizely, asi ne ve škole, tam by mi mohly maximálně vypadnout… hezký večer." pravila jsem rezignovaně a připadala si jako totální debil. Pozdě večer mi přišla od učitele SMS: "Ucho nalezeno, okolnosti sdělím osobně". Spadl mi kámen ze srdce, už nešlo jen o novou kabelku, už šlo i o mou čest.

Má fantazie šrotovala tři dny na plné obrátky. I kamarádky se připojily do ankety o nej story.

Realita nám vytřela zrak. Když pan učitel po koncertu na sklence dával k dobru můj vtipný telefonát, ozvala se jeho kolegyně: "No… já ho mám. Mně někdo strčil kožený pásek do kozačky. Koukala jsem na to divně. Kozačky jsem nechala vzadu za klavírem."

Upozorňuji, tam nemá přístup obecenstvo.

"Škoda, že nemáme v koncertním sále kamery, to by byla skvělá sranda, chtěl bych to vidět!" prohlásil učitel a já si vážně oddechla.