KARANTÉNA

Divná to doba a Češi to pojali po svém.

Čistější okna protější panelák snad nikdy neměl.

Kontejnery se naplnily do nezvyklých výšin.

Přidušená miminka se venčila parkem. (Potkala jsem včera několik kočárků hermeticky zabedněných tlustou dekou.)

Lesopark plný lidí v rouškách, kteří Vás obcházejí "bezkontaktně a na správnou vzdálenost", nelehký úkol v kopcovitém terénu.

Soused už veze na rudlíku čtvrtý veliký pytel brambor asi 20-25kg dle mého odhadu. Úplně se v těchto věcech nevyznám, ale dává mu to zabrat.

Jiní sousedi se již s dvěma dodávkami plnými potravin zabarikádovali. Od včera nevyšli ani na zahradu.

Mě honí z práce.

Kamarádka mi psala, že se snad raději nakazí, nebo půjde sedět za dvojitou vraždu svých dětí. Domácí výuka je trochu psycho.

Začínám šít roušky.

Hřiště mezi paneláky, jediný veselý bod široko daleko, dnes ráno totálně utichlo.

Druhá kamarádka přirovnala tento stav k Vánocům: "No, všichni jsme doma a žerem, pijem, čekáme na Ježíška, i když tentokrát Ježíška snad ani vidět nechci!" Upřímně mě pobavila.

A poslední moje postřehy jsou pozitivní. "Konečně můžu jíst svůj milovaný česnek." Nikdo nepřijde.

Domácí mazlíčci velmi ocení naší celodenní přítomnost.

Držme se. To dáme! Jdu makat.

Pohled na Karlovu ulici. (Nejfrekventovanější pražská ulice vedoucí ze Staromáku na Karlův most.)